A nutno podotknout, že co se očekávání výsledků voleb do dolní komory týče, stále hraje – většinu ve Sněmovně reprezentantů se jim velmi pravděpodobně podaří získat. O Senátu ale začínají pochybovat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Matěj Schneider: Republikánští kandidáti škobrtli. Získají i tak většinu v Senátu?

Částečně jde o kvalitu konkrétních kandidátů, což jde dobře ilustrovat na republikánských kandidátech v Georgii, Pensylvánii nebo Arizoně. V Georgii vyhrál republikánské primárky bývalý americký fotbalista Herschel Walker, mimo jiné díky podpoře právě od Donalda Trumpa. Walker se snaží sesadit demokrata Raphaela Warnocka, který se do Senátu probojoval na zkrácené období při minulých volbách.

Walkerova kampaň je ale eufemisticky řečeno tragická. Kandidát se například zaklíná hodnotami tradiční rodiny, ale během uplynulých měsíců byl okolnostmi donucen přiznat se k otcovstí nikoliv jednoho ale hned několika nemanželských dětí. Aktuálně Walker slaví, že má v průzkumech náskok o dva procentní body, což je na stát Georgia a letošní nastavení voleb zoufale málo.

Těsné souboje

Od začátku kampaně se mluví o tom, že Walkera podpořil Trump především proto, že bývalý prezident vždy, kdy může, tíhne k ostatním celebritám. Podobně je to i v Pensylvánii, kde Trump podpořil doktora a televizní celebritu Mehmeta Oze.

I Pensylvánie je kompetitivním státem, ve kterém by při aktuální ekonomické situaci a nastavení americké politiky republikánský kandidát neměl mít problémy válcovat svého demokratického oponenta. Populistickému demokratovi Johnu Fettermanovi se ale podařilo Oze vykreslit jako od pensylvánské reality odtrženou oportunistickou celebritu.

Na konci srpna měl Fetterman nad Ozem v průzkumech dvojciferný náskok, a to i přesto, že v průběhu primárek prodělal srdeční příhodu. Dle aktuálních zpráv se rozdíl mezi kandidáty trochu zmenšil na pět procentních bodů.

V Arizoně vyhrál republikánské primárky Blake Masters. Chráněnec technologického miliardáře Petera Thiela se snaží razit jakousi radikální, ale uhlazenější vizi post-trumpovské republikánské strany.

Masters neváhal v minulosti propagovat své velmi radikální názory na interrupční zákony, včetně související zmínky na svém webu ohledně toho, že by v Senátu podporoval jen takové soudní nominanty, kteří dle něho chápou, že klíčová rozhodnutí, která v USA zlegalizovala užívání antikoncepce a stejnopohlavní svazky, byla špatně rozhodnutá.

Od konce republikánských primárek se Masters snaží svoji rétoriku zmírnit, ale zatím to příliš nepomáhá. Jeho demokratický oponent, senátor Mark Kelly, vede přibližně o osm procentních bodů.

Selhání na obzoru?

Jde snadno namítnout, že do voleb zbývají ještě bezmála dva měsíce a že poslední dekáda ukázala, že americké průzkumy mají tendenci podhodnocovat výsledky republikánů – lze si snadno představit, že demokratům dojde dech, pozornost voličů se do listopadu opět otočí k nepříznivé ekonomické situaci a republikáni získají Senát.

To je určitě dobré mít na paměti, nicméně stejně tak je podstatné orientovat se podle počínání samotných republikánů. Ti mají jednak problémy takřka výhradně se senátními kandidáty – výbor pro volby do Sněmovny reprezentantů si vede daleko lépe – a nejlepším ukazatelem kampaní, kterým se nedaří, je pak handrkování mezi spolustraníky.

V posledních týdnech se předhání šéf Národního republikánského senátního výboru Rick Scott s šéfem senátních republikánů Mitchem McConnellem ve vzájemném obviňování ze zadrhávajících se kampaní. Senátnímu výboru navíc už teď, kdy by měl naopak nejvíce utrácet za politické reklamy, dochází peníze.

Pokud se republikánům nepodaří získat Senát, bude to pro oba zmíněné velkým selháním a promarněnou příležitostí.

Autor je publicista

Matěj Schneider Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít