Nekamenujte Pražáky
Regionální rozdíly jsou tím, co Česko nejvíc trápí. Na jedné straně je bohatá Praha, daleko za ní jsou všechny ostatní kraje a na druhém konci žebříčku najdeme beznadějně chudé Sudety. Obvyklé klišé potvrdil také Český statistický úřad, který zjistil, že průměrný příjem na osobu dosahuje v Praze 400 tisíc korun ročně a ve všech ostatních regionech to není ani 300 tisíc korun.
Je tedy důvod nenávidět Pražáky, kteří se mají lépe než všichni ostatní a žijí na jejich účet. Komentátoři, kterých se ptala Česká tisková kancelář, k tomu poznamenali, že regionální rozdíly zasáhly i do prezidentských voleb, protože Petra Pavla volí bohatí a Andreje Babiše ti chudí.
Srovnání příjmů v regionech jsou však mimořádně primitivní počty. Vyšší příjmy pražských rodin mají přece důvod. V hlavním městě je leccos mnohem dražší, stačí připomenout bydlení, dopravu, veškeré služby od instalatérů po restaurace.
Na druhé straně, v řadě venkovských regionů dosud platí pravidlo, že člověk v hospodě sežene všechny potřebné řemeslníky, kteří mu opraví cokoli v rámci vzájemné pomoci. Takové služby a jejich ceny se ovšem do statistiky nedostanou. Jednoduchý výčet příjmů v Praze a jinde proto může dát přehled o reálném životě pouze v případě, že projde revizí zohledňující vyšší náklady městského života a neformální příjmy venkovské ekonomiky.
Propojený prostor
Přesto zmíněné námitky nevyvrací základní fakt, že v městských centrech lidé bohatnou rychleji a že dále od městských hranic má člověk k chudobě o něco blíž. Také není nejmenších pochyb, že se veřejné instituce mají snažit, aby regionální rozdíly pokud možno zmenšovaly.
Na venkově stále chybí lékaři. Stát a pojišťovny je chtějí do regionů nalákat pomocí bonifikací
Číst článek
Potíž statistik, jak se liší příjmy, spočívá spíše v jejich perspektivě. Logickou reakcí na zjištění, že někde musí vyjít s méně penězi, bývá požadavek na státní přerozdělování. Taková politika ovšem obvykle vede k tomu, že se rozdíly zvětšují. V byrokratickém státě se k podpoře vždycky nejdříve dostanou lidé, kteří mají blíže ke zdrojům, tedy lidé z měst.
Na rozdíly v příjmech regionů se přitom dá podívat obráceně. Nemá smysl odsuzovat Prahu, její okolí, případně jiná větší centra za to, že žijí na účet ostatních. Spíše je třeba ocenit, co funguje, a pokusit se na městskou infrastrukturu napojit i ostatní regiony.
Venkov zasluhuje lepší školy, zdravotnictví, sociální služby, veřejnou dopravu – a to dokonce v případě, že si na to přímo nevydělá. V tom má vláda, všechny kraje i města značné rezervy. Zároveň nutno přiznat, že se na takzvanou „pražskou úroveň“ dostává stále víc regionů po celé zemi. Chce jen v tomto trendu pokračovat. Protože ve chvíli, kdy se venkov a města stanou jedním propojeným prostorem, pak už tolik nezáleží na tom, kdo právě vydělává na jeho provozní náklady.
Autor je reportér serveru Seznam Zprávy
Noví ruští emigranti návrat do vlasti nechystají
Alexandr Mitrofanov
Sněmovní bouře ve sklenici vody
Ondřej Konrád
Sázka na lídra je hop, nebo trop
Kateřina Perknerová
Trumpova politika může zamíchat českými volbami
Jiří Pehe