Systém příspěvku na péči pečujícím moc nepomáhá
Pravidelné zvyšování příspěvku na péči nebude. Vláda to kdysi ve svém programovém prohlášení slíbila, ceny sociálních služeb podražily už v lednu, pečující si ale budou muset s inflací poradit sami.
V situaci, kdy se růst výdajů viditelně vymknul kontrole ministerstva financí, je stopka na jakékoliv další výdaje pochopitelná. A doufejme, že podobný zákaz dostane i plánované navyšování rodičovské, kde stát platí lidem za to, že chtějí mít a mají děti.
Nedostatek peněz by mohl být jistou omluvou pro nenavyšování peněz. Co je však naprosto neomluvitelné i nepochopitelné, je dlouhodobé přesvědčení ministerstva práce a sociálních věcí, že příspěvek na péči je zneužíván, pečující rodiny za něj odvádí mizernou práci, péče o blízkého je nedůstojná a že by bylo lepší obecně přesměrovat příspěvek institucím, které garantují standardy.
Z čehož je naprosto jednoznačně poznat, že ministerstvo sociálna nemá nejmenší představu, jak příspěvek funguje. Bezpochyby je tu dost věcí, které by se daly zlepšit, nicméně v jiných oblastech, než soudí ministerstvo.
Stížnosti nepomáhají
Za prvé je potřeba zlepšit samotnou proceduru přiznání příspěvku. Ve snaze zabránit podvodům se k penězům pečující dostane až po několika měsících, kdy se může stav blízkého výrazně zhoršit, kdy potřebuje daleko náročnější péči i placené zdravotní pomůcky.
Získat příspěvek na blízkého s postupující demencí je v zásadě nemožné. Kdokoliv to zažil, potvrdí, že trvá několik let, kdy revizor z úřadu akceptuje, že dotyčný, na kterém mentální porucha v průběhu několikaminutového rozhovoru nemusí být vůbec poznat, skutečně potřebuje péči. Pečující příbuzní mezitím žijí v pekle psychického, fyzického i finančního vyčerpání.
Ministerstvo financí zatrhlo valorizaci příspěvku na péči. Služby přitom podražily a lidé je omezují
Číst článek
Za druhé je naprosto absurdní, že každý úřad posuzuje klienta jinak a to bez ohledu na jednotnou metodiku. Vynikne to ve větších městech, kdy po přestěhování z jedné městské části do druhé se může příspěvek zvýšit klidně o dva stupně, u stejného člověka. Kontrola příspěvkové logiky neexistuje.
Za třetí je tu záliba úřadů v institucionalizované péči, která má být automaticky lepší, než ta domácí. Ano, příbuzní málokdy sledují nutriční tabulky či nastolují přísný domácí režim. Nicméně mizivá dostupnost sociálních služeb, terénních i pobytových, výrazně snižuje požadavky na jejich kvalitu. Protože není na výběr. Okrádání bezbranných, nevhodné i násilné chování, i to patří mezi to, s čím se setkávají klienti.
Proč se pomoc zpozdila? ,Stát pochybil,‘ přiznává ministr Jurečka ohledně sociálních dávek
Číst článek
Stížnosti příliš nepomáhají. Příbuzní se bojí, že by nakonec museli jet v režimu 27 hodin a sedm dní bez jakékoliv pomoci. Psychicky nemocným lidem zase nikdo nevěří. Samostatnou kapitolou jsou velkokapacitní ústavy, kde ani soukromé doplatky v rozměru několika tisíc korun na osobu nezaručí prostředí, ve kterém by chtěl kdokoliv dobrovolně strávit konec života. Ústavy mají přitom daleko lepší přístup k příspěvkům než kdokoli jiný.
Ve chvíli, kdy se člověk stane pečujícím, jako první si uvědomí, že dotyčný, o kterého pečuje a ke kterému většinou také chová vřelé city, už není, co býval. Leckdy se musí vyrovnat se změnou psychiky, ale také s blížícím se koncem. Kdyby si mohl vybrat, volil by zdravého blízkého bez příspěvku. Bohužel někdy na výběr prostě není. V takovém případě by mu stát neměl házet klacky pod nohy.
Autorka je komentátorka Hospodářských novin
Rusko uhání zpět ke Stalinovi
Alexandr Mitrofanov
Trpká bilance zločinů komunismu
Lída Rakušanová
Piráti bez Hřiba v pozici lídra nemají šanci
Kateřina Perknerová
Blíží se zima. Pojďme si promluvit o ruském plynu a ropě
Libor Dvořák