Politický zelenáč Drahoš nestačil na starého mazáka Zemana

Co se mělo stát, asi se stalo. Vítězem prvního a teď i druhého kola druhých přímých voleb prezidenta České republiky je Miloš Zeman. Starý unavený lev ještě uměl zařvat, i když ho mnozí už odepisovali. Naproti tomu čerstvý, ne zase o tolik mladší, ale na první pohled zachovalejší Jiří Drahoš, v politice ale naprostý amatér, až diletant, nepřesvědčil dostatečný počet voličů.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident Miloš Zeman a bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš se spolu utkali ve druhém kole přímé volby hlavy státu

Prezident Miloš Zeman a bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš se spolu utkali ve druhém kole přímé volby hlavy státu | Foto: Michaela Danelová/Pražský hrad | Zdroj: koláž iRozhlas.cz

Výsledek je těsný, dokonce těsný natolik, že to svádí k domněnce, že kdyby proti Zemanovi šel přece jen o něco politicky silnější kandidát, mohl ho porazit. Tak o tom koneckonců mluvily průzkumy, první kolo je Zemanovo, druhé Drahošovo. Takže oproti kolu prvnímu jsou tu opět hlavními poraženými preferenční průzkumníci a budou mít do příštích voleb možnost zpytovat svědomí.

Miloš Zeman odstranil ze svého zorného pole všechny potenciální konkurenty. Jako reprezentant silné antiuprchlické, populistické, nacionalistické rétoriky šel do volebního souboje zcela sám. Za ním byla nezpochybnitelná politická zkušenost, umění vládnout, stále skvělé řečnické schopnosti, fenomenální paměť i neselhávající instinkt a tedy schopnost odhadnout, jaká témata rezonují společností.

Proti němu stála jistá okoukanost, únava, selhávající zdraví, nezdravý životní styl, skandály z minulosti, za které nesl přinejmenším politickou odpovědnost, jeho okolí problematických spolupracovníků a strach z nezápadní orientace na autoritativní režimy. Neprospěla moc ani, eufemisticky řečeno, jistá volnost při zacházení s fakty.

Proti Jiřímu Drahošovi se naopak spikly snad všechny živly. Spolehnout se mohl prakticky jen na sílící antizemanovskou, ale pohříchu nejednotnou opozici. Sám se projevil jako skutečný Zemanův antipól, ale se vším všudy. V kampani sázel na slušnost, neagresivnost, bezúhonnost seriózního vědce, kompetentnost svých spolupracovníků. Proti němu ale stála jeho naprostá politická nezkušenost, nervozita při velkých debatách, necharismatičnost, rétorická neschopnost, chyby při komunikaci.

Koneckonců, potvrdilo to i první kolo volby. Přestože Drahošův tábor donekonečna citoval průzkumy veřejného mínění, že jen on má naději vyhrát nad Zemanem a že volit někoho jiného je riskantní, skoro čtyřicet procent voličů se přesvědčit nedalo a dalo právě že riskantně hlas jinému kandidátovi.

Je opravdu zvláštní, že po tak dlouhé době nespokojenosti nezanedbatelné části společnosti vyšle nakonec do boje s Goliášem zcela neschopného Davida, který v rozporu se starověkou pověstí na něj naprosto nestačí. Jiří Drahoš byl třetí politická liga a to, že hrál nějaký čas se Zemanem vyrovnanou partii, je způsobeno jen tím, že také Zeman udělal množství politických chyb a značnou část společnosti od sebe nejen odrazoval, ale přímo urážel.

Miloš Zeman v březnu začne své další pětileté období. Vzhledem k viditelné únavě je možné, že ho nemusí dokončit, ať už ze zdravotních důvodů, nebo i jiných.

Pokud chce jeho opozice porazit jeho případného nástupce, má přinejmenším pár let, aby našla důstojného nástupce. Jiří Drahoš jím nebyl, být nemohl a být už ani nemůže. Debakl byl příliš velký, ne množstvím hlasů, ale způsobem kandidatury a kampaně. Zemanovi voliči nezmizí ani, když jejich prezident jednou odejde z funkce prezidenta. Politická reprezentace by měla připravit program i pro ně, aby nemuseli dávat jen hlasy protestní, což je zřejmě většina hlasů pro Zemana i nyní jeho Babišovi.

Tradiční politické strany jsou nadále v rozvalu a výsledek i prezidentských voleb je toho dalším projevem. Nebyly schopny nabídnout volitelného kandidáta, tak raději nenabídly nikoho. Na poslední chvíli pak podpořily ty úspěšné. Takto se nový prezident nehledá.

Jejich jediná naděje tkví v politickém potenciálu, který nakonec sjednotil, byť obtížně, Jiří Drahoš. On sám by ho mohl využít, ne už pro prezidentskou volbu, ale pro nějaké hnutí, které by ozdravilo společnost. Už to ostatně slibuje.

Zkušenost bývalých prezidentských kandidátů je ale spíše tristní. Svůj politický potenciál už v minulosti zcela promarnili třeba Petr Pithart, Jan Sokol, Jan Švejnar, Jan Fischer i Karel Schwarzenberg.

A ze zvolení Zemana vyplývá i další postup v poslanecké povolební politice. Výhodou je, že Miloše Zemana už všichni znají a zhruba vědí, jak bude postupovat. On sám ze své taktiky také mnohé prozradil.

Čeká nás dalších pět let se Zemanem. Stará politická garda ještě pozice neopouští. Jistotou ale je, že Zemanův prezidentský mandát je poslední. A i po něm zůstane tu prezidentský úřad i Česká republika. Kdo ji bude reprezentovat dál? Jaká bude nová generace nejvyšších politiků? Ti, kteří Zemana nevolili a jsou z jeho zvolení nyní smutní a rozčarovaní, by o tom měli přemýšlet už teď. A asi vymýšlet něco lepšího, než bylo nyní hnutí Jiřího Drahoše.

Radko Kubičko Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme