Teď už všichni vidí, že realita je odlišná. Sice nepůjde o nejsilnější formaci, jak se prsil Viktor Orbán, ale těm největším přesto bude zblízka dýchat na záda.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Početně budou Patrioti silní, jejich reálný vliv ale zůstane okrajový

Zasloužili se o to čerstvě příchozí: italská Liga a především francouzské Národní sdružení. To si musí nechat zajít chuť na pařížské vládní otěže, ale jeho 30 europoslanců představuje po vyhraných volbách do Evropského parlamentu těžkou váhu.

Znamená ale relativní početní síla také reálnou sílu něco prosadit? Mohla by, pokud by se pod jednou střechou nesešly strany, jejichž poznávacím znamením je nejen hlásání národní suverenity, ale leckdy i suverénní program těžko slučitelný s těmi ostatních.

Při troše zlomyslnosti by šlo rozklíčovat, že ve sborovém zpěvu Patriotů znějí i tóny protrumpovské, proruské, rasistické nebo dokonce neonacistické. Jejich tmelem je odpor k migrační politice EU, Green Dealu a zejména k démonizovaným bruselským byrokratům a elitám.

Na jak dlouho jim vystačí? Nebudou se časem z frakce a do frakce trousit členové podobně, jako tomu dosud bývalo u jiných radikálně naladěných spolků? A neomrzí časem voliče její neschopnost cokoliv prosadit?

To takoví konzervativci a reformisté se aspoň pokoušejí o průniky s lidovci, které by je třeba časem vtáhly do hlavního proudu dění. Na to Patrioti mohou – se svou hvězdou Marine Le Penovou – zapomenout. To svoje „ne“ a „nikdy“ budou křičet hlasitě, ovšem dál se nedostanou.

Oslabí Patrioti Evropu? 

Jak by také mohli: stěžejní politické proudy vycházejí z potřeby evropské integrace. Jinak se sotva starý kontinent uplatní v globální soutěži vedle Spojených států a Číny. Politici, kteří naopak prosazují dezintegraci, Evropu leda oslabí. Pokud se ovšem dřív kvůli něčemu nerozhádají mezi sebou. Podobné „nacionální internacionály“ dlouhé trvání nemívají.

Jedině, že by zúčastněné partaje rezignovaly na jakoukoli ideovou základnu jako hnutí ANO. Andrej Babiš si ještě před několika týdny vychvaloval přátelství s liberálem Macronem, zatímco dnes se objímá s jeho stěžejní protivnicí Le Penovou.

Tu měla dosud za politickou partnerku – i ve frakci Identita a demokracie –, Okamurova SPD. Teď je ale vše jinak a francouzské krajní pravici budou sekundovat uchazeči o české sněmovní vítězství, navíc se dvěma přírůstky z kandidátky Přísahy a Motoristů.

Přestože bruselské hemžení může být pro české pozorovatele nepřehledné, dá se z něj leccos odhadnout i pro domácí politiku.

První místopředseda ANO Karel Havlíček už v pondělí o extrémní pravici mluvil jako o „údajné extrémní pravici“, zatímco Babiš tepal spojenou levici, která ve Francii o víkendu vyhrála.

Z toho jde vyčíst, že se hnutí bude i v Česku vymezovat vůči levici z pravicových či radikálně pravicových pozic.

Babišovi by to v případě návratu do Strakovy akademie umožňovalo provádět konzervativní ekonomickou politiku, která se liší od rozhazování financí, které vyčítá francouzské levici. Co na tom, že symbolem tzv. helikoptérových peněz byl dosud v Česku on.

ANO se spoléhá na to, že politická mapa byla definitivně překreslena. Pravolevý střet je minulostí a nově půjde přetahovat voliče dosud pravicové i levicové tradicionalistickou a národoveckou rétorikou, jejímž středobodem je opěvování starého dobrého světa, jaký tu byl kdysi. Ten už se pochopitelně nevrátí a na nás bude naučit se fungovat v tom novém.

Nic to ale nemění na faktu, že nostalgie patří vedle strachu a naštvání k nejúčinnějším mobilizačním strategiím.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít