Co ví prezident a premiér, ví kdekdo. I sázkaři
Možná by se na sázce ohledně vyústění vleklé záležitosti s ministerstvem kultury dalo slušně vydělat. Ale jak tomu bývá, jen při vložení vyšší částky na značně nepravděpodobný výsledek. Tedy nejen, že ke konci července prezident odvolá Antonína Staňka, jak údajně slíbil předsedovi ČSSD Janu Hamáčkovi, ale zároveň že obratem jmenuje šéfem resortu Michala Šmardu. Což Miloš Zeman naopak evidentně nikomu neslíbil.
Pokud hlava státu s mocnářskou vlídností nakonec naplní druhou část premiérova návrhu, podaného už před zhruba sedmi týdny, klidně ještě pár neděl uplyne. Čehož si je Andrej Babiš z hnutí ANO zřejmě vědom.
Když minulý týden připustil, že pokud tuto středu při schůzce s hlavou státu k žádanému výsledku nedospěje, a to se může stát lehounce, věc se prozatím odloží. Patrně do září.
Připomeňme pak také, že Hamáček byl doposud v rokováních s prezidentem úspěšnější, neboť si odnesl aspoň zmíněný příslib odvolání Staňka. A prosadit navrhovanou změnu ve vládním týmu by měl přitom neochvějně prosazovat právě premiér.
Možná to však zatím dělal vlažně, protože nejde o post jeho hnutí. Na zachování vlády s ČSSD mu ale záleží. Jak bylo patrné z Babišovy zastávky na rokování předsednictva sociálních demokratů, rozhodujících se o setrvání v koalici. A zároveň o potvrzení Šmardovy nominace.
Podobnost jen zdánlivá
Situace leckomu připomíná loňskou patálii kolem jména Miroslav Poche, ve které prezident prosadil svou. Jan Hamáček však říká, že žádné podobné řešení, které se tehdy na čas přijalo a on sám se vedle ministerstva vnitra ujal v čerstvém kabinetu i rezortu zahraničí, nepřipadá nyní v úvahu.
Třeba však dodat: ano, Miloš Zeman tehdejšího europoslance Pocheho nekompromisně odmítal, ale Babiš jej také do finálního seznamu ke jmenování členů vlády nezahrnul. Což bylo sice na hraně habaďůry vůči veřejnosti, ale asi s Hamáčkovým tichým souhlasem: ten investoval příliš při prosazování vstupu do vlády s Babišem, aby projekt zas hned v zárodku zahodil.
Teď je to přece jen jiné: Babiš, a to mu musíme věřit, návrh na Šmardu ministrem skutečně podal, a ČSSD zatím ve vládě zůstává, ale musí trvat na suverénním rozhodnutí, kdo ji bude reprezentovat. A prezident by musel mít velmi vážný a tedy obecně uznatelný důvod Michala Šmardu odmítnout.
Ví to, samozřejmě. A ví to i premiér. A vlastně vůbec všichni to vědí. Přesto by si na Babišův středeční úspěch vsadil asi jen bytostný hazardér. Ale zase by třeba mohl slušně vydělat. Kdo ví?
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Tristní zpráva o obchodu s drogami ve Francii
Klára Notaro
Čeští vlastníci soukromých médií na Slovensku selhávají
Luboš Palata
Má být Xaver Veselý odvolán z Rady ČT? Ano, jitřil nenávist. Ale spíš odvolán nebude
Martin Fendrych
Agresivita a vzpoura proti liberální demokracii
Jan Vávra