Česká vláda už zase uhýbá od závazku dát armádě dost peněz. Poláci nás zahanbují
Byl to hodně trapný okamžik. Dělal jsem před nedávnem rozhovor s bývalým polským ministrem zahraničí a před tím i obrany, dnes europoslancem za opoziční Občanskou platformu Radoslawem Sikorským.
Řeč přišla na Severoatlantickou alianci, amerického prezidenta Donalda Trumpa a výdaje na obranu. „A kolik vy dáváte na obranu?“ zeptal se mezi řečí Sikorski. A já ze sebe musel vykoktat těch našich jedno procento a něco, ale že se to zlepšuje.
Sikorski sice poznamenal, že díky naší poloze, kdy jsme obklopeni samými spojenci, to trochu chápe. Současně ale dodal, že kdyby se chovali všichni jako Česká republika, tak by to s NATO dopadlo špatně.
V těchto dnech se o penězích na naši obranu opět rozproudila debata, protože toho vláda naslibovala příliš, a tak se peněz ve státní kase nedostává. Místopředseda vlády, ministr vnitra a šéf koaliční ČSSD Jan Hamáček proto prohlásil, že náš závazek dostat se během příštích let na alianci slibovaná dvě procenta HDP prostě odpískáme.
A navrhl dokonce takovou nehoráznost, že si uzákoníme, že na obranu budeme dávat 1,4 procenta HDP. A basta. Aby prý zbylo na důchody, přídavky a tak. No, a premiér Andrej Babiš mluví v posledních týdnech podobně.
Letectvo, tanky, zálohy
Babiš ani Hamáček se dvěma procenty HDP na obranu nepočítají, závazek NATO je podle nich vysoký
Číst článek
Dodejme, že i těch ostudných 1,4 procenta HDP, která nyní navrhl Hamáček, je mnohem víc, než dává vláda na obranu dnes, kdy se výdaje dostaly někam k 1,2 procenta HDP.
Není přitom pravda, že by armáda nevěděla, co s penězi, a že by nevěděla, do čeho je má investovat. To, že ještě dnes má část vojáků zbraně a výstroj z dob komunismu, je obrovská ostuda, nehledě na všemožná, a to i bezpečnostní, rizika.
Nemáme prakticky letectvo, nemáme prakticky tanky, nemáme vedle malé profesionální armády žádné zálohy, úplně kašleme na takové věci, jako je ochrana obyvatelstva před útokem zbraněmi hromadného ničení. Být vojákem je v Česku dnes už sice zase prestižní záležitost, ale stále to není povolání placené tak, jak by být mělo, když v něm nasazení života patří mezi součást práce.
Není také pravda, že dávat dost peněz na obranu nejde. Příklad sousedního Polska, které dvě procenta hrubého domácího produktu na armádu už mnoho let dává, a teď to dokonce ještě zvyšuje, je pro nás zahanbující. A není to záležitost dnešní polské vlády, je to věc, na které se jako na jedné z mála věcí vládnoucí Právo a spravedlnost a opozice shodnou.
Tuto shodu je třeba dosáhnout i v Česku. Protože ve chvíli, kdy se naše země nebude schopna ubránit, kdy i díky nám bude NATO slabé a nefunkční, nám nějaké důchody a přídavky na děti opravdu, ale opravdu k ničemu nebudou.
Autor je redaktorem Deníku
Sněmovní bouře ve sklenici vody
Ondřej Konrád
Sázka na lídra je hop, nebo trop
Kateřina Perknerová
Trumpova politika může zamíchat českými volbami
Jiří Pehe
Trump rozšlápl právní systém
Tereza Zavadilová