Poslanci by o reformě měli hlasovat na podzim. Do krajských a senátních voleb to nejspíš nestihnou, o to je však pravděpodobnější, že debata o ní ovlivní počátek kampaně před soubojem o sněmovní křesla.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Na koleně, za pochodu ani před volbami se reformy dělat nedají

Tato souvislost člověka napadne, když slyší, kolik koaličních stran je najednou připraveno uvažovat o změkčení reformy. To si nemohly ve Strakově akademii včas vyříkat už během jara? A nedojde také na další opravy a úpravy?

Akcelerátorem dění se stala analýza České demografické společnosti. Jak se v České televizi nechal slyšet vedoucí Katedry demografie a geodemografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Tomáš Kučera, návrh reformy odporuje základním demografickým poznatkům. Spolu s kolegy doporučuje, aby lidé odcházeli do důchodu pomaleji než podle vládního návrhu – každý ročník po roce 2030 vždy o měsíc později než ten předchozí.

Žezlo po Cimrmanovi

Experti soudí, že tak lze zaručit, aby lidé strávili v penzi zhruba čtvrtinu svého života.

Naplno se tím ukazují slabiny přístupu koalice k tématu, které paradoxně sama označuje za prioritní. Úpravy důchodového systému byly nachystány podle ideologického mustru úzkým týmem v ústraní, aniž by proběhla seriózní debata se sociálními partnery, ekonomy, lékaři, ale hlavně sociology a demografy.

Jejich názory, když se nakonec bez vyzvání ozvali, aby mimo jiné poukázali na neschopnost politiků interpretovat demografická data, nyní některé koaliční zákonodárce překvapují a stávají se podnětem k dalšímu záchvatu kutilství, jímž je Sněmovna proslulá.

O sociálně citlivější variantě reformy jsou ochotni jednat Starostové a nezávislí, Piráti, ale i lidovci, jejichž šéf Marian Jurečka je přitom coby ministr práce a sociálních věcí podepsán pod původním návrhem. Ani zbytek koalice se debatě nebrání, ODS a TOP 09 ale zdůrazňují, že je nejprve nutné spočítat, kolik by takové změkčení stálo.

Politiky z vládních partají můžeme buď podezřívat, že jedni reformu chystali ledabyle levou zadní a druzí si ji nastudovali jen z rychlíku, nebo že se k ní lehce pootáčejí zády jen proto, aby si zvýšili popularitu u voličů. U Starostů, Pirátů a lidovců to vzhledem k jejich výsledku v evropských volbách nepřekvapuje. Za rok a půl už zde bude nová Sněmovna i nový kabinet – a tyto strany by byly rády opět při tom.

Podobný přístup ovšem může zatočit nejenom s penzijní reformou. Na stole leží novela zákoníku práce, řeší se financování veřejných služeb, zejména školství a zdravotnictví, nebo platy státních zaměstnanců. Co všechno ještě může vnést nesoulad do koaličních řad, v nichž každý tým přednostně myslí na svoje vlastní tvrdé voličské jádro? To aby správce státní kasy Zbyněk Stanjura (ODS) počítal s vyšším schodkem než 235 miliard.

Už dnes chce ministr dopravy přidat na výstavbu dálnic, ministr pro místní rozvoj na podporu nájemního bydlení a ministr školství na splnění finančních závazků kantorům. Peníze chybí i v resortech zemědělství, životního prostředí nebo spravedlnosti.

Soutěživost je zdravá, voliči však spíš ocení souhru politiků. To by ale nejprve museli připravovat aspoň ty nejdůležitější návrhy zodpovědně, konsensuálně a s odbornou oponenturou. Příklad odbyté a polovičaté penzijní reformy bohužel naznačuje, že Fialova vláda převzala žezlo po Járovi Cimrmanovi a snaží se být se průkopnicí slepých uliček.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít