Stratégové kampaně pro odchod z Evropské unie přišli před referendem o brexitu se stejným nápadem. Kontrolu nad svou zemí měli ale převzít občané Spojeného království.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Své frustrace a naštvání si mohli vylít v nadcházejícím hlasování. Nespokojeností s veřejným zdravotnictvím počínaje, odporem k přistěhovalcům z východní Evropy, tedy nových členských zemí, konče.

Kdo by si chtěl užít zdařilé dramatické zpracování PR postupů kampaně pro brexit, může shlédnout film nesoucí stejný název.

Jak vše dopadlo, už víme. Velká Británie se ponořila do chaosu. Odchod zatím nezvládla a na vině není Evropská unie. Ta byla jednotná. Vyjednavači a vláda Spojeného království ale nedokázali nejdříve říci, co Velká Británie chce. Na konci už ani to, co nechce. Vládní strana skončila v rozvratu. Hospodářství země se podle čerstvých údajů v prvních měsících letošního roku propadlo.

Malý koaliční potenciál

Svým odporem k Evropské unii se netají ani Václav Klaus mladší. Například v roce 2016 veřejnosti sdělil následující: „Nevidím jinou cestu, než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice. I za cenu, že o třetinu zchudneme“.

Převzato z Plusu

Poslední kapka, která ho stála členství v ODS, bylo přirovnání rozpravy českých poslanců o zákonu o zpracování osobních údajů k okolnostem doprovázejícím holocaust. Nařízení Evropské unie podle něj do České republiky přilétlo, je to něco, co občané nechtějí a čeští zákonodárci tehdy podle něj jednali jako židovský výbor o nařízeném transportu.

Úspěch nové strany Václava Klause mladšího ale limituje dosavadní výkon právě stoupenců brexitu. Prošlapali cestu nepoznanou. I naši občané teď už vědí, že tam, kde Velká Británie má potíže a stojí na hranici pádu přes okraj útesu, malá Česká republika by rovnou vystoupením z Evropské unie páchala sebevraždu.

Novou stranu limituje i malý koaliční potenciál. Pamatuji si sjezd ODS, kde mi vysoce postavení členové strany říkali, že jim extrémní postoje mladšího Klause usnadňují zaujímat k unii umírněnější postoje. Stará ODS tedy stěží s novou stranou bude spolupracovat.

Navíc konkurenti mohou vždy Klausovi mladšímu připomenout činy jeho pana otce. Poslanecká sněmovna nedávno přijala usnesení, že porevoluční privatizaci provázely excesy, chyby a zločiny se stamiliardovými škodami. Klaus mladší může tedy nejen sdílet inspiraci brexitáři, ale také jejich osud. Nigel Farage by byl pořád za klauna, kdyby ho nahoru nevytáhnul chybný kalkul konzervativního premiéra Davida Camerona. Vyhlásil z vlastních sobeckých důvodů referendum a pak se divil.

Co se týká názvu Trikolóra, tedy důrazu na nacionalismus s příměsí odporu k mezinárodní spolupráci v rámci unie, je možné nalézt inspiraci také pánem Bílého domu Donaldem Trumpem.

Avšak jeho vládnutí zatím žádný velký úspěch neukázalo. Uspěl ovšem s výzvami k pracujícím platícím daně, což zkouší i jeho český napodobovatel. Klaus mladší založil odnož populisticko-pravicové strany, s níž může uspět jen částečně. V každé zemi je určitý počet extrémních voličů, o které se může ucházet. Na cestu k vládě je to málo. Každopádně je ale dobře, že taková strana vznikla. Její voliči se alespoň nebudou cítit politicky vyloučeni.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít