S výjimkou Kurdů a Evropské unie se všichni mohou prohlásit za vítěze a svět se točí dál. Momentální vývoj a reálné zisky ale jen zdůrazňují cynický přístup všech zúčastněných a nezajišťují klidnou budoucnost.

Přehrát

00:00 / 00:00

Dočasné ticho po pěšině v severní Sýrii

Prezident Erdogan dosáhl v zásadě svého. Podařilo se mu vytlačit syrské Kurdy od svých hranic, aniž by riskoval další životy svých vojáků. Veřejnost, média a politická scéna v Turecku veřejně pějí chválu na svého vůdce, který zbavil stát hrozby údajných teroristů z řad Kurdů.

Vítězství to ovšem nemusí být trvalé. Obyvatelé Turecka si už brzy mohou znovu vzpomenout na hospodářské potíže vlastní země, která trpí vysokou inflací a zhruba 14% nezaměstnaností.

Ruský mírotvůrce

Rusko si může blahopřát, protože se v očích mnohých ukázalo jako mírotvůrce. Kreml prosadil delší příměří než Spojené státy americké, zachránil holé životy Kurdů a navíc získal území, které ještě nedávno bylo k dispozici odvěkým rivalům ze Spojených států amerických.

V Moskvě už spřádají plány na vyslání dalších vojenských policistů a vozidel. Při bližším pohledu je ale zřejmé, že Rusku šlo jen o výhodu pro sebe a vlastní spojence v čele s režimem Bašára Asada.

Převzato z Plusu

Ten si může blahopřát k dalšímu kroku k opětovnému ovládnutí celé země. Na rozdíl od Iráku nebude muset trpět kurdskou autonomii, protože syrští Kurdové se po opuštění Američany rozhodli raději podřídit Damašku. Asadův režim si ale nemůže být jistý, že se momentální vítězství nevrátí jako bumerang, protože z Kurdy hlídaných věznic utekl stále ještě neupřesněný počet džihádistů.

Obraz Američanů v zahraničí

Ve Spojených státech amerických si prezident Donald Trump libuje, že se boje uklidnily, může zrušit sankce a vede své chlapce domů. Nechá je prý jen tam, kde to nese. Třeba u ropných polí. Nic si nemusí dělat z kritiky Kongresu ani pobouření světového veřejného mínění kvůli zradě bývalých spojenců proti takzvanému Islámskému státu.

Jde mu o další volby, v nichž rozhodují voliči, kterým už dříve slíbil konec vojenských angažmá v zahraničí. Stěží očekávat, že většina amerických voličů je natolik zběhlá v zahraniční politice, aby si uvědomila skutečnou škodu učiněnou obrazu vlastní země v zahraničí.

Nejhůř dopadli Kurdové, kteří dostali jasný vzkaz. Spojeným státům na nich nezáleží a Rusové se za ně bít nebudou. Pokud neodejdou a neodevzdají těžké zbraně, syrská armáda a její ruský doprovod nechá Turky znovu zaútočit. Proti turecké vojenské mašinerii Kurdové nemají šanci. Pokud by chtěli zkoušet nějaké partyzánské praktiky nebo třeba bombové útoky, dali by za pravdu tvrzení, že jsou teroristé.

Jen o něco málo hůře dopadla Evropská unie a její členské státy. Návrhu francouzského prezidenta Macrona na příměří se prezident Erdogan vysmál a radši uzavřel obchod v Moskvě. Německý nápad dodatečně do Sýrie vyslat vojáky zní jako špatný vtip, protože doposud se unie tvářila, jako by se jí konflikt netýkal. A teď nejednou mírotvůrci. Evropský parlament přijal morálně správný, ale jinak naprosto neúčinný dokument odsuzující turecký vojenský avanturismus.

V konečném součtu jsme tedy zjistili, že kdo nemá pořádnou armádu, není oportunista a nehledí na vlastní prospěch, jako by snad ani v mezinárodní politice nebyl. Jako by dějiny běžely v kruhu. A to i z hlediska migrace. Počet běženců do unie roste a u řeckého ostrova Kos se opět utopilo ani ne tříleté dítě. Asi se mu nechtělo do údajně bezpečné zóny, která je těhotná dalším konfliktem.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít