Švýcarsko sice člen unie není, ale je s ní provázané pupeční šňůrou obchodních dohod a volného pohybu zboží, lidí a služeb. Pokud by Švýcaři unijní směrnici o zbraních nevyhověli, vše výše zmíněné by bylo v sázce, včetně členství v schengenském prostoru.

Jejich rozhodování tedy bylo mezi zachováním tradice ponechání zbraní vysloužilým vojákům a udržením ekonomických výhod dobrých vztahů s Evropskou unií, která zemi ze všech stran obklopuje.

Mohlo by se zdát, že Evropská unie se vůči malé alpské zemi dopustila diktátu. Není to tak, protože Švýcaři se mohli svobodně rozhodnout své už teď enormní bohatství ohrozit. Neudělali to. Raději si vyjednali řadu výjimek, takže vysloužilí vojáci budou moci zbraně mít i nadále. Musí se ale účastnit v případě potřeby obrany státu.

Švýcarsko je jen jedno

Výjimky se vztahují také kupříkladu na sportovní střelce. Takže se v zásadě zase tolik nezměnilo. Vláda v Bernu postupovala tak, jak by měl postupovat každý členský stát. Jednala, našla společný průsečík, kompromis a vše prošlo mezi obyvateli.

Odpustila si tedy blamáž, ke které došlo po referendu roku 2014. Tehdy o pouhé tři desetiny hlasů uspěl návrh omezit unijním pracovníkům přístup na švýcarský pracovní trh. Šlo samozřejmě o migraci ze zemí bývalého východního bloku, včetně České republiky.

Brusel se za nás postavil, pohrozil omezením přístupu na unijní trh a v roce 2016 tedy švýcarský parlament schválil nový zákon. Z výsledků referenda zbylo jenom pravidlo, že při zaměstnávání mají přednostní právo Švýcaři registrovaní na úřadu práce. Všichni byli spokojeni.

Na základě výše zmíněného je tedy možné říci následující. Za prvé, členství v Evropské unii se vyplácí už jen proto, že i země jako je ta naše může těžit ze síly bloku, který dokáže k něčemu přinutit i bohaté a v mezinárodní politice významné Švýcarsko.

Za druhé, ze Švýcarů bychom si měli vzít příklad. Moudře jednali předem, místo aby si pak ex post stěžovali na zbraňovou směrnici u unijního soudu jako česká vláda.

Převzato z Plusu

Za třetí, ani by nic takového udělat nemohli, protože nejsou členy unie. Nejen tedy, že nemohli ovlivnit podobu směrnice předem, ale také stěží mohou následně zkoušet její platnost zvrátit.

Zbývá jen odpověď na otázku, proč se tedy raději Švýcarsko nestane členskou zemí. Inu, už dávno je známý fakt, že svět potřebuje neutrální místo, kde se mohou vést mezinárodní jednání nebo ukládat peníze. Momentální stav zatím vyhovuje všem.

My bychom si ale měli uvědomit, že Švýcarsko je jen jedno. Co největší volební účastí v nadcházejících volbách do Evropského parlamentu bychom tudíž měli projevit snahu podílet se na politickém životě organizace, která je pro nás výhodná. Nejen ekonomicky, ale i politicky ve vztahu k zahraničí.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít