Jenže Netanjahu dokázal ještě předtím, než prezident Rivlin někoho pověřil sestavením vlády, přinést na papíře 55 jmen poslanců z potřebných šedesáti, aby dosáhl poloviny Knesetu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jana Fingerlanda

Rivlin ustoupil a pověřil Netanjahua, přestože se spekulovalo, že premiér koalici nesestaví, že těch pouhých pět šest jmen nedodá, protože požadavky řady stran a straniček nejsou slučitelné. Netanjahu se 26 dní snažil a dva dny před vypršením lhůty pomyslné veslo vrátil prezidentu Rivlinovi.

Ani Bibi, ani Ganc

Za viníka neúspěchu označil vůdce modrobílé koalice Bennyho Gance, s nímž by býval měl dostatek hlasů pro společnou vládu. Ganc prý ve skutečnosti od začátku usiloval o Netanjahuův neúspěch, a proto odmítl všechny nabídky.

To může být z velké části pravda, ale současně platí, že Gancova modrobílá koalice měla určité požadavky, jako třeba veřejnou dopravu o šabatu, které odmítali Netanjahuovi ultraortodoxní spojenci – a premiér odmítal splnit Gancův požadavek, aby se od náboženských stran oddělil.

Převzato z Plusu

Prezident pověří s pravděpodobností hraničící s jistotou vítěze voleb, tedy Gance. Izraelští analytici soudí, že jeho šance sestavit vládu nejsou o moc větší než Netanjahuovy. Jestliže nesestavil vládu Netanjahu s Gancem, tak není důvod čekat, že se domluví Ganc s Netanjahuem. A jeho ultraortodoxními spojenci.

Ve hře jsou další varianty, jenže Ganc narazí na stejné problémy jako Netanjahu, například nesestaví vládu, v níž by zasedala Liebermanova strana Náš domov Izrael s arabskými stranami. Levicové strany, jako je Strana práce a Merec, mají dohromady pouhých 11 mandátů i s pidistranami, s nimiž se před volbami pro jistotu spojily.

Až se vody uklidní, Izraelci budou mít důvod znovu se zamyslet nejen nad nevýhodami svého volebního systému, ale vůbec politického provozu a politické kultury. Ze sestavování vlády se stal rébus, který se pravidelně mění v proces otřásající celou společností.

Izrael přitom není země, která si může dovolit, tak jako třeba Belgie, sestavovat vládu celý rok – mimochodem, po celou dobu zůstává předsedou vlády „poražený“ Netanjahu, i když se jeho odpůrci utěšují skutečností, že premiérská pozice už ztratila pel jeho obvyklé suverénnosti.  

Do středu nebo ven

Ganc tedy v úterý vyráží na „mission impossible“. Po očekávaném ohlášení neúspěchu může prezident pověřit sestavením vlády jakéhokoli poslance, který dokáže přijít s nadpoloviční podporou, to je ale skoro vyloučeno. Neboli koaliční jednání vyústí do slepé uličky. Jedním z možných výsledků tedy může být, že Izrael čekají další předčasné volby.

To je vývoj, který nejvíce přivítá odepisovaný Netanjahu – bylo by to pro něj záchranné lano, přičemž jeho schopnost přežití v naprosto nemožných okolnostech je proslulá. Možná jen taková perspektiva přiměje některé koaličně neslučitelné strany, aby se přece jen pokusily dohodnout.

Je příznačné, že ti, kdo by se nezmara Netanjahua rádi zbavili, nehledí s největší nadějí na opozici, ale na zcela jiné síly. Buď doufají, že se proti němu vzbouří vlastní strana Likud, anebo ještě spíše, že Netanjahua doženou korupční podezření, protože paralelně s koaličními jednáními docházel na předžalobní výslechy k nejvyššímu státnímu zástupci.

Izrael ovšem není jedinou zemí, kde se odpůrci mocných politiků nejvíce spoléhají na zásah z oblastí vně politického systému, třeba právě trestněprávní a justiční oblasti.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít