Svazák, komunista nebo hrdina, nakonec jsme všichni stejně jedna rodina
17. listopadu 1989 se upálil Jan Palach. Také tato odpověď zazněla v anketě mezi mladými lidmi, kterou vloni vysílala Česká televize. Někteří si v souvislosti s tímto datem vybavili vznik Československa, jiní s ním nespojovali vůbec nic. Pochopitelně se našlo také dost správných odpovědí. K 17. listopadu 1989 byla přiřazena sametová revoluce a pád komunistického režimu. Letos by asi správných odpovědí bylo více.
Od listopadových událostí uplynulo kulatých 30 let. Je jim v médiích věnována mimořádná pozornost a jen těžko se připomenutí tohoto výročí dá vyhnout. Vzpomíná na ně kdekdo.
Žákům a studentům může tato událost připadat podobně vzdálená, jako když nám lidoví milicionáři na základní škole barvitě popisovali, jak před 30 lety v únoru 1948 svrhli zlé kapitalisty a otevřeli národu cestu ke komunismu.
Jejich mladší nástupci už dávno svlékli milicionářské uniformy a tváří se, že je nikdy na sobě oblečené ani neměli. Možná organizovali oslavy a na nich vykládali, jak hrdinně bojovali proti komunistickému režimu.
S postupem času to totiž vypadá tak, že obětí komunismu byli téměř všichni občané tehdejšího Československa. Zkrátka přesně ve stylu: svazák, komunista nebo hrdina, je to jedno, nakonec jsme všichni stejně jedna rodina.
Není divu, že podobně jsme přistoupili k vyrovnání se s komunistickou minulostí. Není divu, že mnozí, kteří v listopadových dnech byli na straně poražených, nyní mají pocit vítězů, a naopak.
Není divu, že 30 let po listopadu 1989 drží u moci menšinovou vládu komunisté. Není divu, že to mnozí vyčítají Václavu Havlovi, který komunistou nikdy nebyl a proti totalitnímu režimu aktivně vystupoval.
Není divu, že pravda nezvítězila nad lží. Není divu, že to většinu nijak netrápí. Není divu, že veřejný prostor čím dál více zaplňuje agrese a nenávist. Není divu, že část lidí se upíná k politikům, kteří jim nabízejí jednoduchý recept na lepší život. Není divu, že pod záplavou informací nejsou ochotni a schopni je třídit a zasazovat do souvislostí.
Proto není divu, že po 30 letech od listopadu 1989 si mnozí myslí, že není co slavit. Není divu, že navzdory všem problémům a chybám se 30. výročí připomíná a slaví, což je dobře.
Autor je komentátor Českého rozhlasu.
Strategický trojúhelník USA-Rusko-Čína v roce 2025
Libor Dvořák
Ruská společnost je zasažena barbarizací
Alexandr Mitrofanov
Šťastné Česko
Lída Rakušanová
Volební rok a odpovědi na důležité otázky
Kateřina Perknerová