Klus má obrovské publikum, proto se také jeho případu dostalo takové pozornosti a novinářského ošetření. A možná nejen proto. Ve zpravodajském textu, který na nejčtenějším serveru v Česku o Klusově videu informoval, se také hned „uváděly na pravou míru“ historické nesrovnalosti a nepřesnosti, které zpěvák ve videu sdílel.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: Klus a Harari – dvojí vidění Gazy

Nasazení, s nímž se tak dělo, bylo mimořádné. Cožpak budou teď všechny informace o dění vždy už přímo ve zprávách doplňovány vysvětlením, jak se věci mají doopravdy, respektive co si třeba o dění v Gaze máme jako čtenáři myslet, když – jak se dalo číst na sociálních sítích – se Klus zbláznil?

Tomáš Klus je možná stejně pomatený jako Roger Waters z Pink Floyd, který na žádost Moskvy obhajoval invazi Ruska na Ukrajinu dokonce v Radě bezpečnosti OSN. Vždyť Klus, považte, nezmínil oběti masakru Hamásu 7. října, tedy že si začali oni, ne izraelská vláda. A to je dnes hřích proti lidskosti.

Argument lidského přístupu

Jenže Klus si na rozdíl od Waterse všímá hlavně nevinných mrtvých, nikoli politických souvislostí a vysvětlení linie pomsty či odvety, což je možná podstatný rozdíl. Ale ne, Klus je pro většinu Waters – oba vědomě či nevědomě podporují terorismus, to je pro jednou jasná věc.

Juval Noach Harari Izraelský globální filosof – „Star Philosopher“, to už je kategorie sama o sobě – popisuje boj o Gazu momentálně jako souboj dvou oddělených rozprav. Každá – izraelská a palestinská – si mele svou, každá vylučuje tu druhou jako irelevantní.

Pravda je jen jedna, ta naše! Podle Harariho nelze oba proudy do konce válčení v Gaze spojit, možná už to nepůjde nikdy. Ostatně nejde to sto let, i když všichni vědí, že bez toho se nic nezmění.

Harari je Izraelec – ví, o čem mluví, neříká už ale, že jedině propletení obou rozprav může vytvořit historickou, protože sdílenou pravdu. Místo toho sledujeme souboj dvou propagand, které se předhánějí v tom, jak mediálně ovlivnit světovou veřejnost.

I výklad Klusova apelu na webu k tomuto boji propagand patří, protože, což možná překvapivě potvrzuje i hvězdný filosof Harari, těžko soucítit s obětmi nepřítele, když neuzná oběti v izraelských kibucech, jež byly na počátku všeho.

Tomáš Klus a spousta dalších osobností, které podepsaly výzvu české vládě k vyrovnanější české politice na Blízkém východě, vlastně neřekl nic jiného, než že to přece není jádro věci. Utrpení je jen jedno, utrpení lidské, trpí Gazané i Izraelci. Nelze jen tak jedny oplakávat a druhé přehlížet. Přece jen – jsme lidé! Nebo nejsme?

Zejména v liberální části české společnosti došlo k pozoruhodnému posunu. Ve vztahu k mučeným odsouvaným Němcům po 2. světové válce považujeme takovou vynucovanou kauzalitu (Němci si začali, nemůžou se divit, že byli po válce němečtí civilisté štvanci) za alibi vlastních zločinů.

V případě Gazy je to základní argument lidského, dokonce spravedlivého přístupu. Hvězdný filosof Harari na toto napětí nedohlédl, hvězdný zpěvák Klus se ho ve svém možná naivním zápalu velmi důrazně dotkl.

Čtu Harariho, některé jeho texty mám celkem rád, rozumím mu. Nemusím slyšet Klusovy písně, nejsem a nikdy jsem nebyl v jeho naladění. A přece cítím, že Harari je zde od jádra všeho teď mnohem dál než vysmívaný zpěvák…

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít