Česko ve velkém unijním bazaru
Po nedělním oznámení, kolik kdo získal hlasů ve volbách do Evropského parlamentu, začal velký bazar, kde se vždy na konci pětiletého cyklu znovu obsazují klíčové funkce v Evropské unii.
Pro každou členskou zemi včetně Česka představuje největší a nejrozsáhlejší zkoušku vyjednavačských schopností.
I když význam a vliv Evropského parlamentu vytrvale roste, klíčovou institucí zůstává Evropská rada, kde se spolu setkávají a dohadují prezidenti a premiéři.
Ti sice musí zvláště při obsazování úřadu předsedy Evropské komise brát ohled na výsledky voleb do Evropského parlamentu, ale při výběru všech dalších, jako je předseda Evropské rady, který řídí summity, nebo šéfa unijní diplomacie, mají hlavní slovo.
K právě zmíněným třeba počítat ještě předsedu Evropského parlamentu a letos bude třeba rozhodnout o novém guvernérovi Evropské centrální banky.
Česku v EU chybí lidé na vedoucích pozicích. ‚Letos se otevírá příležitost,‘ říká šéf diplomatické mise
Číst článek
Vytvořit z nabízených možností kombinaci, která překlene obvyklé dělicí čáry, které tvoří politická orientace napravo či nalevo nebo rozdíly mezi evropským severem a jihem anebo západem a východem, není snadné.
Nepřipravenost politické sféry
Ale ani takové rozlišení nestačí, protože měnit se bude obsazení řady dalších míst hlavně v Evropské komisi, kde nepůjde třeba z českého hlediska zdaleka jen o to nejviditelnější, tedy, zda Věra Jourová na příštích pět let získá funkci odpovídající vahou té dosavadní, anebo zda si polepší na prestiži i vlivu.
Konečný výsledek se v mnohém ohledu odvíjí od prestiže a vlivu té které země a jejího vyjednavače, jehož šance jsou podmíněny jak osobními schopnostmi, tak i odborným zázemím a dlouhodobou přípravou. Tady lze hledat příčinu, proč Praha až dosud ani nemohla pomýšlet na obsazení některé z nejvyšších unijních funkcí.
Příčinou je chronická nepřipravenost politické sféry, kde až na řídké výjimky přicházejí do parlamentu, do politického řízení ministerstev a do vlády znovu a znovu lidé, kteří se unijní politice začnou učit od úrovně takříkajíc evropského slabikáře.
Proto nebývá vyjednávání tak efektivní a proto ve svazcích nachystaných k jednání nejsou připravené seznamy se jmény kvalifikovaných a osvědčených adeptů na nejrůznější funkce, kde by Česko chtělo uplatnit, ať už přímo či zprostředkovaně, svůj vliv.
Letos možná kombinace vyjednavačských schopností premiéra a relativně dobré reputace komisařky Jourové povede k tomu, že v příští Evropské komisi povýší. Jinak ale české ambice v nynějším velkém unijním bazaru musí být mnohem skromnější než třeba i menších nebo velikostí srovnatelných zemí. Není k tomu třeba příliš detailních analýz, ale třeba jen pohled na Benelux nebo Skandinávii.
Autor je komentátor Hospodářských novin
Bidenovy milosti. Ať prezident nechá Trumpa útočit
Eduard Freisler
Německo na šikmé ploše
Lída Rakušanová
Katolická tradice jubilejních roků
Martin Horálek
Vánoce vnímáme jako svátky míru. Válka nás unavuje, ale můžeme se octnout tam, co Ukrajinci
Martin Fendrych