Je na čase pokusit se na Slovensku znovu o kulatý stůl
Není žádným překvapením, že po střelbě na bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa během předvolebního setkání s jeho příznivci v Pensylvánii se na Slovensku objevilo množství srovnání s nedávným atentátem na premiéra Roberta Fica. Podobností u obou případů je víc než dost. Asi tou nejpodstatnější je, že útok je odrazem silně rozdělené společnosti.
Nejen ve Spojených státech, ale i na Slovensku někteří politici vyhrocují situaci navíc ještě tím, že zcela otevřeně hovoří o riziku, že by se země mohla ocitnout na prahu občanské války.
Samotný premiér Fico, který se po květnovém atentátu zase pomalu vrací do veřejného prostoru, reagoval na události okolo Trumpa tvrzením, že pokud by americký útočník mluvil slovensky, četl by „nepřátelská média“, tedy ta, která Fica kritizují.
Tím má na mysli několik liberálních sdělovacích prostředků, které jsou jemu i jeho vládě dlouhodobě trnem v oku, protože nelíčí situaci tak, jak by si premiér i jeho blízcí přáli.
Zdá se, že zatímco po květnovém atentátu na Fica se ozývaly hlasy po smíření slovenské společnosti, nyní se už zase vše vrátilo do starých kolejí. A nejenom to. Dokonce by se chtělo konstatovat, že atmosféra je ještě o něco otrávenější, než byla předtím.
Ukázal to i způsob, jakým slovenský premiér nedávno ohlásil návrat do práce, a to sice slovy: „Promiňte, že jsem přežil.“
Komu to bylo adresované, je jasné. V dalším videu pak dokonce uvedl, že je přesvědčený, že podobné útoky jako byl ten na jeho osobu v Handlové, se budou zase opakovat.
‚Neprodáme duši za členství.‘ Fico si klade podmínky pro návrat Směru do Strany evropských socialistů
Číst článek
Jako omamná látka
Proč premiér Fico situaci ve společnosti, která se během jeho absence v práci začala pozvolna uklidňovat, znovu vyhrocuje?
Jediným vysvětlením, které se nabízí, je to, že potřebuje držet své příznivce v napětí a dodávat jim stále novou a bohužel i vyšší dávku emocí. Riziko je ovšem podobné, jako u lidí, kteří jsou na něčem závislí.
Se stále vyššími dávkami omamných látek anebo také negativních emocí zároveň u nich klesá schopnost kontrolovat vlastní chování, což může mít i velmi dramatické následky.
Nikdy není samozřejmě pozdě negativní kolotoč zastavit nebo aspoň zpomalit. Jenomže k tomu by musela existovat vůle. Slovenský premiér ji zatím neprokázal a možná toho ani už není schopný.
Ale jsou tu i jiní, kteří by se o to mohli pokusit. Například nový prezident Peter Pellegrini.
Už krátce po atentátu se jako čerstvě zvolený prezident spolu s tehdy končící hlavou státu Zuzanou Čaputovou pokusili svolat kulatý stůl předsedů parlamentních stran a vyslat tak signál směrem k veřejnosti, že politická konfrontace překročila všechny meze.
Iniciativa se nepovedla, protože některé strany argumentovaly, že bez Fica, který tehdy ještě ležel v nemocnici, by takovéto setkání nemělo smysl. To mělo nějakou logiku.
Teď už se ale postřelený premiér do úřadu vrátil a s ním bohužel i jeho způsoby komunikace. Stálo by tak za pokus, aby prezident Pellegrini svůj původní nápad kulatého stolu znovu oprášil.
Autorka je komentátorka Českého rozhlasu
Schodek nevadí, problém je v nekontrolované expanzi výdajů
Julie Hrstková
‚Blowjoby‘ a soudružky, kmenová politika bere vše
Petr Fischer
Konec protidrogového koordinátora vlády Vobořila má své okamžité, ryze negativní důsledky
Martin Fendrych
Válka proti Ukrajině přinesla většině Rusů spokojenost s vlastním životem
Alexandr Mitrofanov