Začíná politický lunapark a Úřad pro dohled nad financováním politických stran bude mít co dělat, aby se v něm zorientoval a spočítal, jestli někdo nepřešvihl povolené náklady, které činí pro sněmovní volby 90 milionů, pro volby prezidentské pak 50 milionů korun. 

Pozoruhodné ovšem je, že pokud bychom se řídili podle definice Miloše Zemana, mohl by se úřad v klidu rozpustit, protože se žádná kampaň vlastně nevede.

Prezident v rozhovoru pro Český rozhlas pravil, že jeho výjezdy do krajů nejsou kampaň před prezidentskými volbami, protože na akcích nevyzývá občany, aby ho volili, ale „mluví o jejich problémech“, takže ať mu dají z úřadu pokoj. 

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

V Zemanově logice se ovšem za kampaň nedá označit skoro nic. Když se třeba Andrej Babiš nechá vyfotit v armádním protichemickém obleku nebo rozdává koblihy, není to kampaň, protože ani na „atombordelu“, ani na koblize není napsáno „Volte ANO“.  

Kampaní dle Zemanovy definice nejsou dokonce ani billboardy, na kterých ČSSD slibuje sociální manu padlou z nebe. Také na nich není přímo napsané „volte toho a toho“. Prostě se dá říci, že se skrze koblihy, plakáty, nebo cokoli jiného jen mluví s občany o jejich problémech - a je to. 

Zemanova myšlenka - dovedená do důsledků - mimochodem znamená, že vlastně neexistuje ani žádná reklama, protože většina reklamních spotů neříká explicitně: Tenhle prací prášek, tohle auto, tenhle přípravek na erekci si opravdu kupte! Taky lze říci, že spoty jen „komunikují problémy zákazníků“. 

Nastavit mantinely 

Každému je samozřejmě jasné, že by byla drzost něco takového tvrdit, takže analogicky lze přistoupit i k prezidentovu tvrzení, že na výjezdech do krajů nevede kampaň a že náklady na ně se tudíž do kampaně před prezidentskými volbami nepočítají. 

Jenže to, co je očividné a co lze snadno pojmenovat jazykem prostým, se někdy těžko pojmenovává jazykem paragrafů. Takže se před zákonem pokouší kličkovat kde kdo, nejen Miloš Zeman.  

Zajímavý pokus už učinil i Andrej Babiš, když tvrdil, že jeho kniha O čem sním, když náhodou spím, kterou rozdává všude možně, není součástí kampaně pro tyto volby.  

Jak to? Inu proto, že se v brožuře mluví o tom, jak má Česko vypadat v roce 2030. Takže pokud je to kampaň, je to dle Babiše kampaň na rok 2030! Geniální. Skoro jako korunové dluhopisy. 

Úřad pro kontrolu financování stran a kampaní stojí před nelehkým úkolem: nastavit mantinely a zajistit, aby se kandidáti a partaje nakonec pravidlům a zákonným finančním limitům na volební kampaně kolektivně nevysmály.

Jde o hodně. Praxe, která bude nastavena v této kampani, bude platná pro všechny volby v budoucnu. 

Lze to jistě vyřešit po zemanovsku a říci, že žádná kampaň vlastně neexistuje, ale to by bylo zlé. Rozhoduje se, zda politická soutěž v Česku bude přeci jen férovější, než byla dosud. Doufejme, že členové Úřadu pro dohled nad financováním stran k tomu s tímto vědomím přistoupí. 

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít