Itálii se nelíbí na čínské Nové hedvábné stezce
Projekt Nové hedvábné stezky pojala Čína jako strategický nástroj, jak navázat či rozšiřovat a posilovat hospodářská spojení s řadou zemí ve světě. Dosavadní bilance je však přinejmenším rozporuplná, když například mnohým africkým zemím kvůli splácení půjček na velké infrastrukturní projekty vznikly masivní rozpočtové problémy.
Odlišný případ představuje Itálie, která jako jediná ze skupiny sedmi nejrozvinutějších zemí světa na Novou hedvábnou stezku vstoupila a jejíž vláda po čtyřech letech zjistila, že očekávání zaostávají za realitou.
Premiérka Giorgina Meloniová proto veřejně a opakovaně vzkázala, že Itálie by mohla projekt Nové hedvábné stezky opustit. Argumentovala srovnáním s výsledky zemí jako třeba Francie či Německo, jejichž obchod s Čínou v minulých letech rostl podstatně výrazněji, ačkoli se na Novou hedvábnou stezku nevydaly. Itálie ji může opustit už příští rok, pokud po pěti letech neprodlouží dohodu podepsanou předchozím premiérem Giuseppem Contem.
Překvapení od Meloniové
Pro Peking by odchod jediné ze sedmi nejvyspělejších zemí z jeho klíčového projektu představoval problém. Ve hře nejen rozvoj obchodu, ale i prestiž, protože na Novou hedvábnou stezku hodně sází šéf čínské komunistické strany a státu Si Ťin-pching. Symbolickou váhu odchodu by posílil i fakt, že Itálie příští rok bude skupině sedmi nejvyspělejších zemí G7 předsedat.
Pákistán žádá Čínu o odpuštění části dluhů. Kvůli hedvábné stezce stavěl elektrárny, které nepotřebuje
Číst článek
Politický rozměr mají úvahy premiérky Meloniové i proto, že od její vlády se podobný krok nepředpokládal. Její strana Bratři Itálie byla známá spíše příchylností k formacím pravicových populistů či národních konzervativců jako Národní sdružení Marine le Penové ve Francii, které neváhaly hledat podporu u východních mocností.
Giorgina Meloniová však po vstupu do čela vlády loni v říjnu dala zřetelně najevo prozápadní orientaci, když například jednoznačně podpořila obranu Ukrajiny vůči agresi putinovského Ruska. Proto ani nepřekvapilo, když se minulý měsíc dočkala srdečného přijetí v Bílém domě u prezidenta Joe Bidena, kde agendě dominovala nejen válka na Ukrajině, ale především politika nynějšího vedení v Pekingu.
Bude nanejvýš zajímavé sledovat, jak a koneckonců i zda premiérka Meloniová svůj ohlašovaný odchod z Nové hedvábné stezky příští rok dokončí, protože Čína pro Itálii, podobně jako pro jiné západní země, představuje nejen strategického konkurenta až rivala, ale vzhledem k váze druhé největší ekonomiky světa také důležitého partnera.
Pro a proti musí zvažovat i Peking, který zjišťuje, že jeho klíčový projekt Nové hedvábné stezky, která vypadá spíše jako jednosměrná ulice, ztrácí na atraktivitě.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Pro Evropskou unii byl rok 2024 hlavně přípravou na tuhou realitu toho dalšího
Karel Barták
Nebyl to špatný rok, ale voliči to vidí jinak
Kateřina Perknerová
Rok 2024 v české politice. Přehnaná gesta, slabé výsledky a předvolební nervozita
Lukáš Jelínek
Bidenovy milosti. Ať prezident nechá Trumpa útočit
Eduard Freisler