Z jiného pohledu však velké důvody k oslavám nejsou. Podle evropské metodiky se tuzemská inflace dosud drží na jedenácti procentech. Přitom nejde o hru s čísly. Stejně vysokou inflaci mají pouze Slováci a Poláci, o poznání vyšší ještě Maďaři, jinak se už všechny ostatní členské státy dostaly na jednocifernou úroveň i podle evropských počtů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Holub: Jednociferná inflace. Co vlastně budeme slavit

Není třeba popírat, že se trend s inflací vyvíjí dobře, a vlastně ani zpochybňovat zásluhy vlády. Přesto nelze přejít otázku, proč u nás drahota dosáhla tak vysoko a proč se nás drží víc než ekonomik jiných zemí.

Samozřejmě je možné si postěžovat na chování energetických firem a supermarketů, které prostě drží ceny na té nejvyšší úrovni, kam se dostaly počátkem roku. Inflace tedy klesá, ovšem pouze ve srovnání s cenovou hladinou minulého roku. Ve srovnání s rokem 2021, tedy ještě před obdobím, kdy na Čechy začala drahota útočit, se za elektřinu a teplo platí o dvě třetiny navíc, uhlí zdražilo o čtyři pětiny, plyn na víc než dvojnásobek.

Mají se hůře země blíže k Rusku?

Totéž platí například o cukru. Proti začátku letošního roku prostě dodavatelé těchto důležitých komodit ceny nezměnili. Tím se však neodpovídá na otázku, proč to je v Česku jinak než ve většině ostatních evropských zemí.

Pro vysvětlení v zásadě stačí tři důvody. Prvním z nich je geografická poloha a struktura hospodářství. Hůře jsou na tom zkrátka země, které mají blízko k Rusku a víc je tedy postihl výpadek plynu, zároveň trpí vysokou energetickou náročností své výroby.

Za druhý důvod lze podle výčtu Frankfurter Allgemeine Zeitung označit statistický efekt vládních opatření – pokud loni vláda snížila cenovou hladinu, pak se letos čísla o inflaci zvýší. Tento vliv se na vyšší červnové inflaci v Česku neprojevil, ovšem ještě koncem roku způsobí, že se zdražení podle expertů udrží nad devíti procenty.

Třetím důvodem je závislost domácího energetického trhu na cenách ve světě. České ceny rostou či klesají do značné míry autonomně, díky systému fixací se zpožděním. Loňský náraz energetické drahoty tedy přišel později, letos je to naopak, také zlevnění se opozdilo – nejvíc je to vidět proti Nizozemsku, Belgii, Švédsku nebo Španělsku.

Ani vládní stropy nezabránily, že energetická inflace v tuzemsku dnes patří k nejvyšším v Evropě a spolu s ní i ceny jednotlivých komodit. Optimisté tvrdí, že na klasickou úroveň dvou až tří procent se inflace vrátí začátkem příštího roku. Držme palce, ať jim to vyjde. 

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít