Když totiž loni organizátoři i se samotným Rodem Laverem novou soutěž týmů EVROPY a SVĚTA představovali, dominoval na okruhu Srb Novak Djoković, v závěsu číhali hladový Brit Andy Murray, muž významných akcí Švýcar Stan Wawrinka a pak také velký houf dravého mládí. Federer, sužovaný zdravotními problémy, byl v té době už čtvrtým rokem bez grandslamového titulu, zraněními ještě častěji limitovaný Nadal nedokázal na turnajích velké čtyřky přes dva roky překročit čtvrtfinále.

Jako hlavní ambasadoři Laver Cupu se mohli v Praze dočkat potlesku za skvělé kariéry, které se snaží co nejdůstojněji dohrávat. S tím, že ale ten největší tenis možná předvedou jiní. Alespoň takové tehdy mohly být představy o premiérovém ročníku. Jenže teď máme půlku roku 2017, Federer má trofej z Melbourne a Nadal z Paříže, takže se v září představí fanouškům v libeňské hale minimálně dva grandslamoví šampioni aktuální sezony, s tím, že v sestavách Evropy či světa mohou být klidně i vítězové Wimbledonu nebo US Open.

Odhadovat, kdo vyhraje další dva grandslamy tohoto roku, je poněkud ošidné. Se sportovními předpověďmi je to dost často jako s počasím. Krátkodobé jakžtakž vycházejí, zatímco těm dlouhodobým nemá cenu věřit. Ostatně příběhy dvou znovuzrozených hrdinů to dost věrně dokazují. Když fenomenální Švýcar v létě 2013 klopýtl i ve svém "obývacím pokoji", na centrálním dvorci ve Wimbledonu už ve druhém kole a vzápětí si neužil ani druhý týden US Open, nevypadalo to na nejrůžovější zbytek kariéry. A jen málokdo byl tehdy ve svých odhadech tak přesvědčivý jako Radek Štěpánek, který doslova řekl: „Nikdy bych si nedovolil odepisovat Rogera Federera."

Ještě mnohem víc expertů se ovšem mýlilo v předpovědích délky kariéry Rafaela Nadala. Celých deset z deseti ortopedů by zřejmě na pohybu Španěla našlo něco hodně nepřirozeného. Dávám mu dva, maximálně tak tři roky, říkávali kdysi někteří odborníci poukazující na neúměrně zatěžované partie těla. Nedávno jednatřicetiletý Mallorčan měl už dávno doplatit na svůj fyzicky náročný styl, vždyť podle těch nejpesimističtějších prognóz "přesluhuje" pět let.

Rozedřené ruce kosmetickým zraněním

Nadal ale stále hraje, a dokonce s drtivou převahou (bez ztráty setu, soupeřům povolil jen 35 her, zlepšil si tím osobní rekord, pozn. aut.) podesáté triumfuje na nejtěžším možném turnaji, na antukovém Roland Garros. Sám před časem trochu přehodnotil cestu, kterou se chce dál vydávat. Už se nesnaží vyhrát všechno, co tenisový kalendář umožňuje, naopak dělá všechno pro to, aby byl konkurenceschopný na akcích, které jsou pro něj důležité. Když cítí, že něco není v pořádku, zařadí přestávku na úplné doléčení, ostatně tak to dělá i Roger Federer.

Respektovaný fyzioterapeut Michal Novotný, který kdysi s Nadalem úzce spolupracoval, nedávno přiznal, že ho Španěl svou tenisovou dlouhověkostí překvapil. Na druhou stranu, právě Novotný kdysi Radiožurnálu prozradil, že je Nadal jedním z psychicky nejodolnějších tenistů, které kdy na okruhu ATP poznal. A podobně jako fanoušci obdivují Rogera Federera pro jeho tenisovou eleganci, Rafaela Nadala mohou uznávat za jeho nezlomnou vůli.

Jeden známý fotograf mi před časem ukazoval detail do krve rozedřených dlaní a popraskaných puchýřů po jednom z tréninků Španěla. Přiznám se, mít to na ruce, bojím se ťukat do klávesnice a třeba tento sloupek ani nedokážu napsat. Rafael Nadal s takovým pro něj "kosmetickým" poraněním dál stejně usilovně trénoval a vyhrával zápasy.

Jaroslav Plašil Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít