Rodinám a jednotlivcům zdraží splátka hypotéky natolik, že jim to zkomplikuje rodinné hospodaření nebo příjmy na nový úvěr nevyjdou. Realitní trh v takových dobách stojí, protože prodávající neprodávají a čekají na lepší časy. Než se někdo ocitne v takových problémech, že prodávat musí, a pak ceny letí dolů. 

Přehrát

00:00 / 00:00

Tereza Zavadilová: Euro pomohlo českým realitám. Tedy jak komu

Zhruba v tomto duchu proběhl asi největší evropský firemní bankrot loňského roku. Kvůli neudržitelnosti financování a evidentně i jiným vnitřním problémům spadl do insolvence realitní konglomerát Signa rakouského self-made mana Reného Benka. Signa vlastnila řadu nemovitostí, od slavných londýnských Selfridges po německé obchodní domy Kadewe či Karstadt Kauhof. Za Benkem věřitelé přihlásili dluhy ve výši skoro devět miliard eur. 

V západní Evropě ceny realit výrazně klesly, protože dlouhodobě relativně nízké výnosy z nemovitostí se kvůli sazbám dostaly mimo ekonomiku, zvláště u komerčních realit. V Německu a Skandinávii klesaly loni ceny až o deset procent, propadly také ceny akcií evropských realitních firem. 

Kombinovaná měnová situace

V Česku se žádný velký bankrot nekonal, ale realitní trh zamrzl tak, že na něm proběhlo nejméně transakcí zhruba za dekádu. Přesto zvláštním souběhem okolností, který pro Česko bývá až nepochopitelně typický, se tuzemsku realitní krize vyhnula, a ceny, ačkoli dlouhodobě vysoké, výrazněji neklesly. 

Velkým hráčům na nemovitostním trhu pomohla tuzemská specifická, řekněme kombinovaná měnová situace. Ačkoli Česko neplatí eurem, mezi firmami se během posledních pár let rozmohla takzvaná eurová ekonomika.

Úroky na euru byly dlouho nižší než na koruně, takže bylo pro firmy levnější si vzít eurový úvěr. Na něm byl loni touto dobou úrok poloviční než na korunové půjčce. Zároveň firmy mohou mít část příjmu i v korunách, obzvlášť když se jim to hodí.

Developeři a realitní investoři tedy splácejí levnější eurové úvěry, ovšem nájemníci jim platí za nájem většinou v korunách. A pokud měly vzájemné smlouvy inflační doložku, což velká část má, tak se nájemníkům platby navyšovaly o českou inflaci, která byla proti průměru EU klidně dvojnásobná. 

Eurizace jedné části ekonomiky

Velcí hráči měli tedy dvě výhry v jedné kapse – levnější eurový úvěr a vyšší nájem z drahé české inflace... A ještě jim se splácením půjček pomáhala silná koruna. 

České domácnosti takové štěstí nemají, jim v eurech na rozdíl od firem banky běžně nepůjčí. Přesto se s drahými hypotékami vypořádaly – podle analytiků buď šetřily na jiných věcech, nebo si pomáhali lidé v rámci širší rodiny –, takže se předpovědi, že se na trh dostanou byty z nesplácených hypoték, nestaly skutečností. Trh s byty drží také vysoká poptávka po nájmech i ze strany ukrajinských uprchlíků. 

Pokud čarování s eurem a korunou pomohlo tomu, že se český realitní trh nezhroutil, kvůli tomu banky zůstaly zdravé a problémy se nerozšířily dále do ekonomiky, asi to je dobře. Ale eurizace jedné části ekonomiky podivná je. 

Podle statistik si eurové půjčky brala loni polovina českých firem. Ruka trhu teď něco vyřeší, protože úroky na euru jsou relativně vysoko a na koruně již začaly klesat, takže rozdíl ve výhodnosti půjček už je o dost menší. 

Aktuálně v Česku běží debata o přijetí eura, kterou rozpoutal prezident Pavel. Otázka, nakolik je dobré mít v jedné zemi de facto dvojí měnovou politiku, by měla být její součástí.

Autorka řídí byznysový web Newstream.cz

Tereza Zavadilová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít