Do té doby Evropě v nadsázce povládne dál Angela Merkelová. Vzhledem k očekávaným složitým koaličním vyjednáváním v Berlíně může v kancléřském křesle sedět klidně i do příštího roku. Vzpomeňme si na to, jak obtížně vznikala její poslední vláda, která se nakonec ustavila až skoro půl roku po volbách. Tento scénář se vzhledem k výsledku aktuálního hlasování může opakovat i teď.

Ačkoli Merkelová zůstane v berlínském kancléřství až do vzniku nové vlády, nedají se od ní jako od dosluhující političky už na evropské půdě čekat žádné velké iniciativy. Momentálně ani nejsou nutné.

Potřebné dohody na unijním rozpočtu, fondu obnovy po koronakrizi nebo nové klimatické agendě se dotáhly loni během německého předsednictví. Na stejně potřebné azylové reformě si Berlín už tehdy vylámal zuby a končící vláda to podruhé určitě riskovat nebude. Se všemi zásadními rozhodnutími se teď už bude čekat na nástupce Angely Merkelové.

Tím bude buď volební lídr německých sociálních demokratů Olaf Scholz, nebo předseda CDU Armin Laschet. O jejich silné proevropské orientaci není pochyb a sami ji dali mnohokrát najevo. V tomto ohledu tak odchodem Merkelové žádná výraznější změna v přístupu Německa k Unii nenastane.

Novým kancléřem Olaf Laschet?

V konkrétních projevech se už změnit může, to ale bude hodně záviset i na složení příští německé koalice. Pokud v ní budou Zelení, mohou tlačit berlínskou vládu k prosazování ambicióznější klimatické politiky v Evropě nebo k odporu proti jádru. A to by zřejmě byl problém pro jakoukoli budoucí českou vládu.

Liberálové z FDP v německém kabinetu zas mohou posílit šiky unijních stoupenců úsporné politiky a dodržování fiskálních pravidel, a tím rozžehnout nové spory s rozpočtově méně ukázněným jihem Evropy.

Od obou aspirantů na kancléřský úřad se dá rovněž očekávat, že budou mít zájem na pokračování úzké spolupráce se sousední Francií, která je tradičně motorem unijní politiky. Tady je ovšem otázkou, jak dobře bude tento motor s novým berlínským válcem táhnout a kdy se bude moct rozjet.

Konzervativní Porýňan Laschet je sice známý svými velkými sympatiemi pro vše francouzské, méně už to ale platí o fiskálních úvahách Paříže na evropské půdě. Pro ně má větší pochopení sociální demokrat Scholz, u kterého by Francie zase mohla narazit se svými nápady v oblasti unijní obrany a bezpečnosti.

Převzato z Plusu

Jak konstatoval německý deník Handelsblatt, Paříž by nejraději měla novým kancléřem Olafa Lascheta – tedy od každého z obou politiků kousek.

Než bude jasné, který z nich se stane novým šéfem berlínské vlády, bude onou neformální královnou Evropy dál Angela Merkelová. Největší výzvou pro jejího nástupce na unijní půdě bude, jak rychle a zda vůbec se mu podaří vymanit z jejího stínu a získat velký vliv a respekt, jaké má dosluhující kancléřka.

Z pohledu ostatních zemí pak bude klíčové to, jestli tento vliv bude uplatňovat ne jenom k prosazování vlastních zájmů nebo těch německo-francouzských, ale hlavně celoevropských. To byla totiž asi největší přednost Merkelové, že svůj nepopiratelný vliv používala k nalézání celounijních kompromisů a dohod. Pokud by toto s ní odešlo, bude ji EU postrádat. A ať si její tuzemští kritici říkají, co chtějí, chyběla by i Česku. 

Autor je analytik Českého rozhlasu

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít