Vlády mají za účelem tlaku na mzdovou hladinu k dispozici několik různých nástrojů. Zaprvé zvedání minimální mzdy, což u nás sice v plánu v příštích letech je, ale jen tolik, kolik si žádá evropská legislativa, a zároveň jako ústupek zaměstnavatelům za to padly mzdy zaručené, jakési minimální ohodnocení pro kvalifikovanější povolání. V důsledku tak možná mzdy budou spíš klesat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Smejkalová: Německé mzdy vyjednávají silné odbory

Přímo ovlivňovat příjmy lidí stát může ještě přes odměny státních zaměstnanců, nicméně i zde je Německo v nedohlednu – u sousedů totiž stát patří k nejlukrativnějším zaměstnavatelům. U nás naopak odjakživa špatně placení státní zaměstnanci zaznamenali nejvyšší propad kupní síly v důsledku inflace a vláda se zatvrzele brání jim to alespoň trochu slušně byť jen vykompenzovat.

Nástrojem, který nese plody teprve v dlouhodobějším měřítku, jsou pak investice do vzdělávání a vědy, které následně umožňují ekonomiku s vyšší přidanou hodnotou, a tedy i vyššími mzdami. O důležitosti těchto oblastí vláda sice neustále mluví, ale její činy tomu bohužel neodpovídají, protože v přiškrceném rozpočtu na ně zkrátka není brát kde.

Veřejné zakázky jen s odbory

Zbývají tak opatření propůjčující větší sílu samotným zaměstnancům k tomu, aby si vyšší mzdy vyjednali sami, tedy posílení odborů a role kolektivního vyjednávání. To koneckonců vládě opět ukládá i EU – Česko bude muset přijít s plánem, jak v následujících letech dosáhnout osmdesátiprocentního pokrytí kolektivními smlouvami, přičemž aktuálně jsme na sotva polovině.

Jak by se na to dalo jít, lze v současnosti sledovat právě v tolik nyní skloňovaném Německu. Tamní vláda právě schválila zákon, tzv. Tariftreuegesetz, který do budoucna umožní udělovat veřejné zakázky už jen firmám, které platí mzdy stanovené kolektivním vyjednáváním.

To nadto na rozdíl od Česka neprobíhá na podnikové, ale sektorové úrovni, takže v něm zaměstnanci mají zákonitě větší vyjednávací sílu, protože jich je zkrátka víc a také mají kapacity do střetu se zaměstnavateli posílat profesionály.

Pravděpodobně je to to poslední, co by chtěl premiér Fiala slyšet, ale jsou to právě silné, sektorově organizované odbory s rozsáhlými pravomocemi, co je neodmyslitelnou součástí ekonomického úspěchu a vysoké mzdové hladiny v Německu.

V Česku obcházení a provokace místo institucionální podpory

U nás si naopak odbory stěžují na soustavné přehlížení a obcházení ze strany vlády a jakékoli plány na posílení jejich role, jak si to žádá EU, zatím nejsou známy, což není divu – právě této vládě musí být takový úkol mimořádně proti srsti. Zatím jsme se od ní dočkali leda tak zrušení možnosti odečtu odborového příspěvku z daní.

Sdělil-li tak před pár dny premiér odborové centrále ČMKOS, která se v souvislosti s projednávaným navyšováním platů ve veřejné sféře oprávněně tázala, jak že se velmi nízký vládní návrh má ke slibu německých mezd, že plnění tohoto úkolu je především v kompetenci odborů, pak to nelze nazvat ničím jiným než zlovolnou provokací.

Ignoruje, že celou řadu účinných nástrojů měla a má v rukou sama vláda – a že odbory k opravdu účinnému fungování potřebují místo ústrků a zesměšňování robustní institucionální rámec, který jim poskytne solidní kompetence.

Na premiérovu výzvu by tak bylo na místě odpovědět protivýzvou: A přijme tedy k posílení role odborů česká vláda po vzoru té německé zákon umožňující zadávání veřejných zakázek pouze firmám, kde existují odbory a kolektivně se vyjednává na sektorové úrovni?

Pak se jistě i odbory mohou činit.

Autorka je politoložka, působí ve Friedrich-Ebert-Stiftung

Kateřina Smejkalová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít