Už o víkendu ohrozily dvě stíhačky čtvrté generace J-10 s rudou hvězdou na trupu americký výzvědný letoun ve Východočínském moři, dokonce v mezinárodních vodách, což Pentagon lakonicky označil za „nezvyklý“ manévr. Mnohem vážnější je ale jiný incident, při kterém si Čína sice vyšlápla na vojenského trpaslíka, dostala se však kvůli tomu do sporu s opravdovým Goliášem. A případný konflikt s ním by ohrozil miliardy lidí.

Čína se totiž obořila na malé himalájské království Bhútán, do sporu se však vložila Indie. O co jde? V červnu se čínští vojenští inženýři vrhli na stavbu silnice, která měla vést z náhorní plošiny Doklam k základně bhútánské armády Zomphiri. A kdyby nebylo zásahu Dillí, Peking by se nějakými námitkami ze strany zemičky se zhruba osmi tisícovkami vojáků vůbec nezabýval. Tím spíš, když s ní ani neudržuje diplomatické styky. A v tom nejhorším případě by ji prostě zabral, jako to udělal v Tibetu.

Kuřecí krk

Spojencem Bhútánu je ale naštěstí Indie, asijská jaderná velmoc a letitý rival Čínské lidové republiky. A tak krátce na to, co se do hlíny zakously čínské bagry a buldozery, vyslala Indie do této oblasti tři tisícovky vojáků. Na pomoc Bhútánu, ale i kvůli vlastní ochraně, protože čínské aktivity ve sporné oblasti Doklam přímo ohrožují také indické zájmy.

Severovýchodní indické státy jsou totiž se zbytkem země spojeny úzkým pruhem země nazývaným „kuřecí krk“. Čína by tak obsazením sporného regionu v náhorní plošině Doklam mohla přístup do této části Indie zablokovat. Dillí však rychlou a ráznou akcí všechny plány Pekingu překazila a zastavila, od té doby se ale na obou stranách Himálaje rozpoutala válka slov.

Ostrou slovní municí pálí zejména komunistická média. Nejnověji tvrdí, že by si Indie neměla dělat žádné iluze o schopnostech čínské armády. Podle Pekingu je tak dnes, 90 let od jejího založení, snazší zatřást s horou než s ozbrojenými silami Čínské lidové republiky. Do mediální přestřelky se ale pustila i Indie. Podle šéfa indické armády jsou prý jeho vojáci schopni vést najednou dvě a půl války a Čína by si to měla uvědomit.

Do sporu se však vložila i diplomacie, Dillí nabízí jednání, ovšem za podmínky, že se čínští vojáci stáhnou. Nic takového se ale zatím neděje, a tak do oblasti, zejména v noci, dále proudí indická vojenská technika, příslušníci indických ozbrojených sil budují nové bunkry a pokládají miny. Co kdyby.

Pravděpodobnější ale stále je mírová varianta, přestože Peking dál hrozí a jeho válečná rétorika se stupňuje. Na jedné straně totiž nečekal tak rychlý zásah Indie, na druhé si chce zajistit lepší vyjednávací pozici před bezpečnostním fórem zemí BRICS (uskupení tvořené Brazílií, Ruskem, Indií, Čínou a Jihoafrickou republikou), které se bude tento čtvrtek a pátek konat v Pekingu.

Projekt 21. století

Čína se ale ani v budoucnu nebude chtít vzdát snahy stát se dominantní velmocí v celé Asii, proto třenice na sporných hranicích s Indií zřejmě nepřestanou. Navíc Peking Dillí nikdy neodpustí, že se Indie stala útočištěm dalajlámy po jeho dramatickém útěku z Tibetu. Nejnověji pak Čínu pobouřilo rozhodnutí Indie nezapojit sedo čínského „projektu 21. století“, takzvané „Nové Hedvábné stezky“.

I proto Čínská lidová republika nepřestává zbrojit a modernizovat svou armádu, která zůstává nejpočetnější na světě. A svou sílu chce demonstrovat na vojenském cvičení, které se v příštích dnech uskuteční na základně Ču-ž'-che v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko. A na tuto největší vojenskou základnu v Asii se vydá i prezident Si Ťin-pching.

Manévrů se zúčastní speciální i raketové jednotky, chybět nebudou experti na kybernetickou válku a do vzduchu vzlétnou i nejmodernější „neviditelné“ letouny J-20. To vše v rámci demonstrace síly určené všem, od Japonska přes Filipíny až po Indii. Vláda v Pekingu si totiž nárokuje nejen území patřící maličkému Bhútánu, ale také ostrovy ve Východočínském moři a spolu s ním prakticky i celé Jihočínské moře, přestože haagský tribunál rozhodl, že Čína na ně nemá nárok.

Čína ale zbrojí i kvůli Spojeným státům, které jsou hlavním ochráncem Korejské republiky, Japonska, Tchaj-wanu či zmiňovaných Filipín, i když současné vztahy Manily a Washingtonu nejsou zrovna ideální. Kvůli čínské agresívní politice pak zapomněly na někdejší nepřátelství i USA a Vietnam. Asijsko-pacifická oblast spolu s jižní Asií se tak stává stejně třaskavým regionem, jakým je výbušný Blízký východ.

Robert Mikoláš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít