Další mrtvý voják v Afghánistánu je tragická cena za naše spojenecké závazky
Není nic smutnějšího, než psát o smrti svého bližního a spoluobčana. Další mrtvý český voják v Afghánistánu je smutné memento našich spojeneckých závazků, které si někdy žádají cenu nejvyšší, lidský život.
Na celé věci je nejhorší, že v současné situaci musíme v daleké zemi zůstat. Pokud by nyní naše vojska odešla, země by se propadla do chaosu.
V roce 2001 se tehdejšímu americkému prezidentovi Georgi Bushovi mladšímu podařil mistrný politický tah. V duchu politického realismu a machiavellistického cynismu přesvědčil spojence, že je potřeba vyhrát válku proti terorismu v daleké zemi na Středním východě. V zemi, kde zatím žádný agresor neuspěl a zuby si vylámala i vojska Sovětského svazu v dobách jeho největší slávy.
Od té doby už sedmnáctý rok bojujeme po boku našich spojenců ve válce, která stála tisíce kolačních životů a miliardy dolarů. Nejvíce padlo Američanů, přes tři tisíce. Smutné druhé místo připadlo Britům s necelými pěti stovkami mrtvých bojovníků. Následují ozbrojené síly Kanady s půl druhou stovkou.
Nesmyslný konflikt?
V tomto srovnání by se celkem čtrnáct mrtvých českých vojáků mohlo někomu zdát jako malá daň, ale každý zmařený lidský život je tragédie. Nejde vůbec o to, že profesionální voják musí počítat s rizikem, že přinese oběť nejvyšší. Člověk je člověk a jeho bližní náhlým úmrtím prožívají tragédii. Největší otázkou se ale jeví, jak nyní ven z konfliktu, který může – dle mého soudu pochopitelně – připadat řadě běžných obyvatel nesmyslný a bez výsledku.
Radikální hnutí Tálibán má pořád dost sil na vedení války, výhodu domácího prostředí a naději, že cizí vojska jednou odejdou. S koncem jejich podpory padne jimi podporovaná vláda a vše může začít nanovo. Naším cílem by tedy mělo být pomoci národnímu smíření a vytvoření nové vlády, jejímž základem bude příměří.
Čím více radikálů Tálibánu zahyne, tím lépe se jeho vedení budou rekrutovat noví bojovníci. Čím více našich vojáků padne, tím menší bude podpora veřejnosti k plnění spojeneckých závazků. Afghánistán se už dávno změnil v nový Vietnam a teď je potřeba najít cestu, jak odejít, neztratit tvář a nezanechat po sobě zemi v rozkladu. V našem vlastním zájmu.
V Damašku už zase pijí pivo
Jan Fingerland
Slovenští lékaři na barikádách
Kamila Pešeková
Spojené státy v roce 2024, rozvrat tradiční politiky
Jiří Pehe
Stínová flotila pomáhá ruské ekonomice
Libor Dvořák