Až nastane Den D a Británie skutečně z Evropské unie vystoupí, bude to znamenat, že se z Bruselu bude muset poroučet britský eurokomisař, 73 ostrovních europoslanců a tisíce úředníků s rodinami.

Vlajky s Union Jackem skončí ve fundusu vedle ostatních zástav třetích zemí a na světlo se podívají jen při návštěvách britských ministrů nebo členů královské rodiny. Přesto úplně z EU a její metropole Spojené království nezmizí. Zůstane aspoň v MiniEU.

Park Mini-Europe zná asi každý, kdo se někdy vypravil do Bruselu jako turista. Nechybí snad v žádném bedekru. A kdo by ho přehlédl, nepřehlédne záplavu reklamních plakátů na něj v bruselských ulicích. V sousedství známého Atomia ukazuje na zmenšených modelech nejproslulejší pamětihodnosti každého členského státu Unie.

Na jednom místě se tak můžete podívat k pařížské Eiffelovce, berlínské Braniborské bráně, španělskému Escorialu i k pražské Staroměstské radnici. A mezi tím vším k nadšení dětských návštěvníků jezdí vlaky a plují lodě, po zmáčknutí příslušného tlačítka bouří Vesuv a v pravidelných intervalech hoří zásobník na ropu periodicky hašený už notně ožehnutými maketami požárních jednotek.

Nechybí tu samozřejmě ani britské památky, které patří k těm vůbec největším v bruselském zábavním areálu. Majestátní londýnský Westminster se slavným Big Benem se tyčí kousek od rodného domku Williama Shakespeara ve Stratfordu nad Avonou a hned vedle na ně shlíží mohutný doverský hrad na křídově bílých doverských útesech. Výčet ostrovních memorabilií tím zdaleka nekončí.

Co s nimi bude?

Je to asi profesionální deformace způsobená permanentním referováním o brexitu, ale když jsem před nedávnem tuto atrakci s dětmi navštívil, první mě napadlo: Co s tím vším budou po odchodu Britů dělat? Na rozdíl od vizionářské Entropy Davida Černého, která s brexitem jakoby už předem počítala, bruselskému parku by odstranění všech připomínek britského členství dalo pěknou ránu.

„Je pravda, že po brexitu bychom měli všechny naše modely stojící v Minibritánii zlikvidovat. Samozřejmě že to ale neuděláme,“ udělal mi jasno obchodní manažer parku Maxim Bedo. Důvodů pro to má hned několik.

Jedním z nich jsou – jak jinak – peníze. Rok před britským referendem nechal park zrenovovat model Westminsteru s Big Benem za v přepočtu čtyři miliony korun. Logicky tak nechce, aby tato investice přišla jen kvůli politickému vrtochu někdejšího premiéra Davida Camerona a rozhodnutí britských voličů nazmar.

Sídlo britského parlamentu bylo navíc jedním z vůbec prvních modelů v Minievropě. „Je to slavná památka, která reprezentuje demokracii a její fungování,“ vysvětlil Maxim. A dělá to velmi aktuálním způsobem. Kdo se k ní skloní, může si před modelem Westminsteru všimnout figurek demonstrantů proti brexitu a jeho zastánců.

Kontrola lístků na hranicích

Park teď podle manažera hledá umělecké řešení toho, jak Británii v MiniEU ponechat, i když v té skutečné už nebude. Jednou z možností je vybudovat kolem britských modelů hranici, na které si návštěvníci budou muset pokaždé nechat zkontrolovat lístek jako pas pro vstup do neunijní země. Ilustroval by tím zároveň jeden z největších výdobytků Evropské unie – volný pohyb.

Aktuální souhlas londýnské vlády s tím nevracet na Irský ostrov po brexitu pevnou hranici, jak požaduje i EU, tak určitě uvítali i v její zmenšené obdobě. Irské miniatury jsou totiž vklíněné mezi ty britské a vztyčení bariéry mezi nimi by v parku notně zkomplikovalo provoz. Stejně jako reálný život a křehký smír na „Smaragdovém ostrově“.

Jak nakonec jednání s Brity dopadnou a zda opravdu nebude k cestám přes severoirskou hranici potřeba pas, se dozvíme v následujících měsících. Minimálně jedno místo, kde vše zůstane aspoň trochu při starém a kde brexit nebude úplně brexitem, se ale – zdá se – najde.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít