V současné době platí, že alespoň osm hráčů z celkem 25členné soupisky týmů Premier League musí být tzv. „homegrown". Žádné regule už ale neupravují, kolik Britů musí nastoupit v základní sestavě. Navíc si představte, že tihle „homegrown", tedy doma „vychovaní", doslova „vypěstovaní" hráči, musejí být přísně vzato Britové. Stačí, že dotyčný fotbalista strávil coby žák či junior alespoň tři roky v jedné z britských mládežnických akademií. Ještě půl roku, a byl by „homegrown" i můj synek... Podle této logiky tak britským hráčům ubírají místo v sestavě třeba Islanďan Sigurdsson, který fotbalově vyrostl v Readingu, nebo Španěl Fabrégas odkojený akademií Arsenalu. Kouč národního týmu Albionu Gareth Southgate se jezdí dívat v podstatě jen na zápasy Evertonu a Tottenhamu, protože jedině u nich má jakž takž garanci, že se tam asi tak čtyři Angličané s reprezentačním potenciálem objeví v základu.

Nechci znít jako xenofob, ale tohle prostě není úplně v pořádku a Angličané to cítí dvojnásob. Teď se jim reálně naskytla šance s tímto stavem, kdy se talentovaní hráči z akademií nemají v podstatě šanci do jedné z předních světových lig dostat, něco udělat. Ta šance má jméno brexit... Britové samozřejmě nehlasovali pro odchod z EU, aby vyštípali Evropany z ostrovního fotbalu. „Když už ale ten brexit máme za dveřmi, měli bychom toho využít," říkají si mnozí, jako například Steve Parish. To je předseda představenstva a jeden ze spoluvlastníků klubu Crystal Palace.

Parish navrhuje systém „přijímání" cizinců do anglického fotbalu z gruntu překopat, včetně budoucího menšího počtu zahraničních mladíků, ba ještě dětí, které si stahují špičkové akademie do Albionu. Cílem by mělo být víc místních dětí v místních klubech. Fajn... Steve Parish chce mít jasná pravidla, která by přestala zvýhodňovat fotbalisty z členských států EU, a postavila všechny cizince na stejnou startovní čáru. Šéf představenstva Crystal Palace také zpochybnil systém vydávání pracovních povolení pro zahraniční fotbalisty ze zemí mimo EU, který je dnes založený na určitém procentu odehraných zápasů za národní tým té které země v posledních dvou letech. Podle Steva Parishe může být ultrabohatá Premier League po brexitu ještě lepší, když si sepíše vlastní pravidla, tzn. předělá kvóty tak, aby ochránila kariérní růst mladých fotbalistů s britským pasem.

Jenže Parish zapomíná na to, že Premier League se změnila v exkluzivní, prémiový produkt, který ke svému humbuku potřebuje neustálý přísun exkluzivního „zboží" z ciziny. Jistě, nákupy hráčů někdy připomínají rozmazlené děcko toužící po hračce, kterou záhy odhodí. Stejně tak se spirála platů a přestupních částek v Premier League vyšplhala do perverzních výšin. Nedovedu si ale představit, že by šest až sedm špičkových anglických klubů, které mají ambice patřit k dlouhodobě nejlepším v Evropě, zavázalo k pravidlům, které by je vůči Realům, Juventusům a Bayernům znevýhodňovala. Steve Parish to asi myslí dobře. Je ale moc velký idealista...

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít