Rozhovory s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem se v tisku i na internetu objevují často, v pondělí se ale na sociálních sítích mluvilo hned o dvou. První zveřejnily v neděli večer Lidovky.cz a Babiš v něm víceméně shrnuje to, co čtenáři najdou v jeho do slov o vizi zabaleného politického programu O čem sním, když náhodou spím.

Dostane se na dnes povinný odmítavý přístup k migraci, kritiku Evropské unie nebo návrhy na řešení globálních krizí - třeba tak, že se do Sýrie a oteplující se Afriky pošlou firmy, které "tam udělají byznys". V části o domácí politice se opakuje Babišův nejoblíbenější motiv: přímá volba starostů, zrušení Senátu, neužitečnost krajů a všeobecná potřeba odstranit zbytečné demokratické zádrhely.

V druhém rozhovoru pro Hospodářské noviny se exministr financí pustil i daleko za hranice svého manifestu - zmínil třeba to, že by se mělo snížit DPH z řezaných květin, protože on sám je ženám často kupuje, nebo že nechce vládnout s komunisty, protože by mu znárodnili Agrofert.

Oba rozhovory mají společné dvě věci. Jednak to, jak novináři Babišovi opakovaně opatrně naznačují, jak funguje parlamentní demokracie a její pro růst ekonomiky nedostatečně efektivní, ale klíčové prvky jako princip brzd a protiváh - a jak jim Babiš se svým pojetím státu jako firmy tvrdošíjně odmítá ustoupit. (Na okraj: jak ukázal sociolog Daniel Prokop, v Česku v počtu zákonodárců na obyvatele nijak nevynikáme.)

V průměr. státu Evropy je zákonodárce na 36k obyv. (ČR 37,5k). 13 států má hustotu zákonodárců menší, 30 vyšší než my. Jsme přesně na křivce pic.twitter.com/kWmR0KDgaR

— Daniel Prokop (@dan_prokop) July 3, 2017

Druhá a pozoruhodnější shoda je ale v Babišově přístupu k faktům. V Lidovkách opakuje nepravdivé domněnky třeba právě o uprchlické krizi. Namátkou to, že "Uprchlík v Sýrii prchá do nejbližší klidné vesnice, ten nemá osm tisíc dolarů či euro, aby je dal vyděračským pašerákům lidí." Ceny jsou jednak mnohem nižší, jednak uprchlíci překvapivě nepocházejí z nejchudších vrstev společnosti. V Hospodářkách zase nedávný místopředseda vlády navrhuje zrušení ministerstev pro lidská práva a legislativu a pro vědu a výzkum, což má jedinou drobnou vadu - ani jedno z nich neexistuje. Redaktoři se přitom Babiše ani nepokouší korigovat.

Tahle "alternativní fakta", jak se jim podle poradkyně Donalda Trumpa ironicky říká, najdeme i ve zmíněné knížce, která má pod Babišovým jménem shrnovat jeho vize pro Česko. Upozorňovat na ně - stejně jako na faktické nepravdy Babišových politických oponentů - je naše novinářská povinnost. Ve světle prezidentských voleb ve Spojených státech ale zároveň vyvstává otázka, jaký to má vlastně smysl.

Američtí novináři po každé debatě prezidentských kandidátů horlivě upozorňovali na smršť Trumpových nepravd, lží a protichůdných tvrzení. Jak se ale nakonec ukázalo, přesnost informací volby nevyhrává - spíš naopak. V povolebních měsících se komentátoři ve snaze vysvětlit překvapivou Trumpovu výhru obrátili k sociálním vědám. Ty už desítky let prokazují to, co dnes nejen na sociálních sítích vidíme denně - že pro velkou část voličů nejen není pravda podstatná, ale faktické vyvracení jejich postojů je v nich naopak utvrzuje. 

Ani s Andrejem Babišem tak nejspíš nemá cenu na základě jeho faktických tvrzení dlouze polemizovat. To, co z novinářského pohledu opodstatnění má, je kriticky reflektovat jeho vize a ideologii a ukazovat, že Babišovy nápady na omezení demokratického procesu a direktivní řízení státu už tu byly v minulosti několikrát, pokaždé s přinejmenším neslavnými výsledky. Pečlivému vyvracení alternativních faktů se nevyhneme - ale nesmíme přitom zapomínat, že nakonec tak jako tak vždy zvítězí emoce.

Michal Zlatkovský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít