Komentátor agentury Bloomberg Leonid Beršidskij si všímá posledního vývoje v zemích východní Evropy, především tzv. visegrádské čtyřky. Soudí mimo jiné, že suverenita těchto zemí, o kterou současní nacionalističtí lídři usilují, je dávno minulostí. Jakékoli reálné rozhodování o směřování jednotlivých států je totiž prý výrazně limitované vůlí západního kapitálu. 

Děsí vás to?

„Zdá se, že další východoevropská země bude mít populistickou, protiimigrantskou a euroskeptickou vládu. Strana ANO miliardáře Andreje Babiše výrazně vede ve všech průzkumech před říjnovými parlamentními volbami,“ všímá si Beršidskij ve svém textu.

Je tak podle něj pravděpodobné, že se Česká republika přiřadí ke svým sousedům Polsku, Maďarsku a Slovensku, kde takto orientované kabinety už vládnou.

„Pokud vás to děsí, nezapomínejte ovšem, že proti extrémním silám v tomto regionu stojí jedna důležitá zábrana. A sice západoevropský kapitál,“ dodává Beršidskij. Západní kapitál totiž podle něj hraje důležitou roli v ekonomice všech zemí V4. Navzdory údajně nacionalistickým politikům jsou tyto země spíše v pozici odbojných kolonií než skutečných partnerů velkého projektu evropské integrace.

Tohoto faktu si všimli už známí ekonomové Thomas Piketty, Gabirel Zucman a Filip Novokmet, kteří ve své analýze postsovětského Ruska označují východní Evropu za země de facto vlastněné ze zahraničí.

Sociální nůžky Visegrádu 

Vlastníci prý pocházejí ze zemí Evropské unie, hlavně z Německa. Podle těchto ekonomů připomíná situace východoevropských zemí podmínky periferního regionu, který je vlastněný prosperujícím centrálním regionem v rámci jedné federace. Podle Pikettyho a spol. to je jednak špatně, jednak to zkresluje měření nerovnosti ve společnosti. 

Země Visegrádu totiž často vycházejí ekonomům jako státy, kde nejsou sociální nůžky oproti jiným zemím tolik rozevřené. Jenže to je prý i proto, že bohatství a příjmy se hromadí v rukou cizích vlastníků, kteří se nepočítají k hornímu jednomu procentu v dané zemi. Česká republika i její sousedé se pak podle dat zdají být více rovnostářské, než doopravdy jsou. 

Země východní Evropy se snažily stále přitahovat investice, ale samy nikam kapitál nevkládaly. Objem zahraničních investic v těchto ekonomikách v poměru k hrubému domácímu produktu je vyšší než v případě většiny rozvojových zemí. 

Pýcha na zahraniční investice

Dlouho platilo, že tyto státy byly na velikost zahraničních investic pyšné. Měly ukazovat jejich otevřenost a touhu integrovat se mezi bohatou západní Evropu. Teprve ve chvíli, kdy Evropskou unií začaly zmítat ekonomické problémy, jim došlo, že tato závislost má i svoje negativa.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Lokální podniky zjistily během finanční krize, že zahraniční banky byly první, kdo snížil půjčky. V ostatních sektorech znamenala velká přítomnost zahraničního kapitálu především hrozbu velké nezaměstnanosti.

V Polsku a Česku je třetina pracovní síly zaměstnaná u zahraničních firem. Přitom se jedná většinou o ty největší a ekonomicky nejvýznamnější společnosti v zemi. V České republice zajišťují 42 % vývozu ze země, v Polsku pak dokonce celé dvě třetiny vývozu. Ztráta byť jen několika firem by mohla znamenat bolestivou změnu ekonomických trendů a toho si je byznysmen jako Andrej Babiš bezpochyby vědom, soudí Beršidskij.

Kdo platí nejvíc? A uprchlíci 

Největšími investory ve východní Evropě jsou Německo, Nizozemsko a Francie. Benefity těchto investorů jsou zjevné – získají levnou pracovní sílu, aniž by museli svoji produkci přesouvat bůhví jak daleko od svých tradičních trhů. Východoevropské vlády mohou nastavit zahraničním bankám nebo zahraničním obchodním řetězcům zvláštní daň.

Už tak ostatně učinili v Maďarsku a Polsku a prý by to zřejmě rád udělal i Babiš, ale nikdy si nesmí dovolit zajít příliš daleko. Náhlý odchod zahraničního kapitálu by tyto relativně malé ekonomiky dostal na dno, uvádí komentátor agentury Bloomberg. 

Maďarsko, Polsko i Česko se odmítají podílet na řešení migrační krize a přijmout alespoň část uprchlíků. „Nebudeme kolonií,“ prohlašují maďarský premiér Viktor Orbán i šéf nejsilnější polské strany Jaroslaw Kaczyński na jednáních s evropskými představiteli.

Jejich silná slova ale prý nedokážou zakrýt prostý ekonomický fakt – že jejich země už ekonomickými koloniemi bohatšího západu dávno jsou. Mohli by udělat jedinou věc – západní společnosti vyvlastnit – to si ale nedovolí. 

'Nechápavý' Zeman a zmatek voličů

Podle Beršidského populistický prezident Miloš Zeman nedávno uvedl, že je lepší vzdát se evropských dotací než přijmout muslimské migranty. Zeman ale prý nechápe, že skutečnou hrozbou není ztráta dotací, ale odchod západního kapitálu.

Viktor Orbán, který je u moci výrazně déle, než jeho ideologičtí souputníci ze sousedních zemí, si toto údajně uvědomuje velmi dobře. Opakovaně svoji politiku zmírnil na základě rozhodnutí Evropského soudního dvora. Proto ani otevřeně nevzdoroval rozhodnutí o přijetí části uprchlíků. 

Nacionalistická rétorika může zmást voliče do takové míry, že uvěří ve skutečnou nezávislost svých vůdců. Jenže všichni východoevropští lídři stojí před těžkou volbou. Buďto budou rebelii proti Evropské unii před svými voliči víceméně předstírat, nebo půjdou do rizika, že přijdou o investice, na kterých jejich ekonomika závisí. 

Ve skutečnosti se o žádnou volbu nejedná. Východní Evropa si prý bude muset vybrat integraci, stejně jako si vybrala členství v EU. Postupně přestane být důležité, kde jaká společnost sídlí, protože sjednocená Evropa bude mít společný rozpočet a ekonomická soudržnost se stane nevyhnutelnou.

Nacionalismus si může užít chvilku na výsluní, ale už je pozdě. Východoevropské země byly otevřené zahraničním investorům příliš dlouho a ztratily příliš mnoho kontroly nad vlastní ekonomickou a tedy i politickou budoucností, soudí nekompromisně Leonid Beršidskij na ekonomickém serveru Bloomberg.

Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus. 

Dušan Radovanovič Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít