V Indii je 25 let zakázáno upalování vdov. Jejich postavení je ale stále podřadné
Indie slaví zvláštní výročí. Před pětadvaceti lety se tam totiž přestaly legálně upalovat vdovy. Došlo tehdy k oficiálnímu zákazu rituálu zvaného Sati, při kterém se po smrti manžela měla vdova sama, nebo i z donucení upálit na jeho pohřební hranici. Poslední upálenou vdovou před vyhlášením zákona byla Roop Kanwar, která uhořela 4. září 1987 ve vesnici Deorala v Radžastánu. Její smrt vedla k velké diskuzi v indické společnosti a následně bylo 45 lidí obviněno z její vraždy.
„Existuje legenda. Šiva, jeden ze tří hlavních hinduistických bohů, byl obyčejným jogínem. Vzala si ho princezna Sati. Když si ho vzala domů, její otec ho na oslavě ignoroval. Sati byla tímto činem tak pobouřena a uražena, že vzplála plamenem. Potom všechny ženy, které si Šiva bral, byly převtělené Sati, protože když se žena upálí na hranici s manželem, má jistotu, že i v příštím životě bude s ním,“ vysvětluje spolupracovnice Rádia Česko, cestovatelka a spisovatelka Pavla Jazairiová.
O upalování vdov v Indii mluvila na Rádiu Česko spolupracovnice ČRo, cestovatelka a spisovatelka Pavla Jazairi
Rituál Sati ale podle ní měl i své ekonomické důvody: „Po smrti manžela rodina neviděla důvod, proč vdovu živit. Někdy šla žena na hranici dokonce i s malými dětmi.“
Podle Jazairiové bylo upálení vdovy v Roop Kanwar posledním odhaleným svého druhu, ale nelze vyloučit, že se tyto rituály provozují nelegálně dodnes. Stejně jako se zabíjejí narozené dívky, protože „lepší je utratit 500 rupií teď než 50 000 rupií později za věno.“
„Indie se modernizuje, a proto jsou všechny tyto věci ostře na ústupu. Indie je ale zároveň stále velice chudá. Ve velmi chudých vesnicích je sice policejní dozor, ale neví se přesně, co se tam děje. V Indii, v tradičním hinduismu, stále platí takzvaný Manův zákoník, který určuje pozici ženy jako velmi podřadnou muži,“ říká Jazairiová.
Sati zakázala v Indii už koloniální britská vláda v roce 1829. Přesto v této praxi Indové pokračovali.
„Postavení vdov se trochu zlepšuje, zejména ve velkých městech. Ale ze zásady se vdova, když už tedy přežila, nespáchala ‚čestný čin‘ a neupálila se, musí oblékat do bílého, rodina ji často vyžene, chodí žebrotou nebo je ve zvláštních ašramech, kde má právo jen na naprosto základní jídlo, aby neumřela hlady. Nesmí se zúčastňovat slavností, nesmí nosit šperky. Ale situace vdov se v Indii velmi zlepšuje,“ dodává Jazairiová.
