Svět si potřetí připomíná Mezinárodní den humanitárních pracovníků
Humanitární práce má zaslouženě vysoký morální kredit. Lidé pomáhající druhým lidem po přírodní pohromě nebo válečném traumatu si zaslouží uznání nás všech. Aby ocenila jejich obětavost a statečnost, vyhlásila OSN Mezinárodní den humanitárních pracovníků. A to právě na dnešek, kdy si připomínáme 8. výročí krvavého pumového útoku na bagdádské sídlo Spojených národů.
Překonávat druhým útrapy ale pomáhají na různých místech planety, obvykle za méně dramatických okolností, nejen profesionálové, ale i nadšení dobrovolníci.
„Moje zkušenost s dobrovolnictvím začala někdy v létě 2008, kdy jsem vyjela s občanským sdružením Surya do Himalájí stavět solární školu. Takže jsem dva měsíce opravdu pracovala na stavbě a v takové hodně vzdálené oblasti v Zanskaru ve výšce 4.200 metrů jsme stavěli jsme solárně vyhřívanou školu,“ přiblížila Radiožurnálu Tereza Inková.
Práci českých humanitárních pracovníků přiblížil v reportáži pro Ranní Radiožurnál redaktor Jan Prokeš.
Má za sebou možná docela typickou cestu. Z načichnutí k práci v komerční sféře si vyzkoušela práci dobrovolnice, motivována chutí pomoci tam, kde je život drsnější, i poznáním exotických končin.
Tereze imponovala solidnost známé české nevládní organizace a jelikož se i ona osvědčila během mise na Srí Lance, kam vyjela na vlastní náklady po cestě do Himáláje, začíná v Člověku v tísni pracovat naplno.
Humanitární činnost je práce jako každá jiná
Humanitární činnost se dá dělat kvalitně, ale i bez efektu. Člověk v tísni se jakožto ve světě respektovaná organizace střední velikosti snaží následovat trendy - koordinovat pomoc v terénu s ostatními aktéry, zjišťovat skutečné potřeby lidí v místě pomoci. A taky pěstovat důstojný vztah s příjemci pomoci.
Třeba na zmíněné Srí Lance se to podle Terezy Inkové daří. Místní komunity vyčerpané válkou i přírodní pohromou chápou asistenci humanitární organizace jako odrazový můstek k obnově samostatné živnosti.
„My se snažíme těmto rodinám nabízet pomoc v podobě jimi řízené opravy domů. Oni samozřejmě ty znalosti mají, ví co dělat. Ale v podstatě v tuto chvíli tam nefungují žádné tržní vztahy a je velmi těžké je navázat. Takže my jim pomáháme s tím, že předpokládáme a oni to moc dobře vědí, že je to opravdu ten první krok a oni se potom sami budou muset postarat,“ přibližuje Tereza.
Humanitární pomoc a média
Vůle států pomáhat méně šťastným krajinám nepochybně odráží chuť k pomoci mezi veřejností. Důležitou roli přitom hrají média.
„Hladomoru v Somálsku jsou teď plné noviny a tím pádem jsou samozřejmě lidé ochotnější vynakládat finanční prostředky na hladomor. Ta vůle je výrazně větší než přispívat na nějaké dlouhodobější projekty, které jsou ale neméně důležité,“ přibližuje Hana Urbanová z Člověka v tísni.
