Po vyskočení z letadla padal Aikins asi dvě minuty. Spolu s ním skákali nejméně další tři parašutisté, kteří vše natáčeli na kamery a i Aikins měl na sobě jednu připevněnou, takže diváci mohli ten pád sledovat i z jeho perspektivy.

Ještě z výšky několika set metrů vypadala přistávací plošina pořád dost miniaturně. Do sítě o velikosti třetiny fotbalového hřiště zavěšené asi 60 metrů nad zemí na čtyřech jeřábech se ale parašutista v přibližně 200kilometrové rychlosti trefil s jistotou.

Aikinse na zemi vítali nadšení fanoušci, ale i rodinní příslušníci. Ještě před seskokem řekl, že se pro experiment rozhodl až na základě fyzikálních propočtů.

Prý nepatří mezi ty šílené odvážlivce, kteří jsou ochotní kvůli rekordu riskovat život. V rozhovoru pro časopis People řekl, že když se ho někdo poprvé zeptal, jestli by skočil bez padáku, tak odpověděl, že ne, protože je prý přece normální a má rodinu.

Později se mu to ale v hlavě rozleželo a začal přemýšlet nad tím, jak by to mohl udělat. Aikins přiznal, že během seskoku si musel dávat pozor na vítr, který ho mohl z plánované trasy vychýlit. Povětrnostní podmínky proto byly klíčové. A počasí Aikinsovi přálo a vše dopadlo dobře.

Lukáš Matoška Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít