Darování orgánu musí kromě vyšetření posvětit i etická komise nebo psychiatr
Rozhodnout se je jedna věc. Dovést své plány ke zdárnému konci věc druhá. Obojí se podařilo devětadvacetiletému Martinu Maškovi, který se stal pro lékaře hrdinou. Před čtyřmi lety se rozhodl darovat ledvinu komukoli, kdo to bude potřebovat. Až tento týden se ale dostal na operační sál, a dal tak někomu šanci žít normální život.
„Tenkrát k tomu ještě nebyly ideální podmínky, ani můj věk, takže k tomu došlo až letos.“
Byl 27. únor, když Martin ležel úplně poprvé na operačním sále. Vyšetření, která mu povolila ledvinu darovat, trvala rok.
„Musel jsem projít etickou komisí, pohovorem u psychiatra a pak taková ta standardní vyšetření – krev, tlak, sono, rentgen. Když někde byla nějaká nejasnost ve výsledcích, třeba moc bílkovin, tak se to ještě dál zkoumalo, jestli je to v pořádku. Žádné vyšetření nebylo zvlášť náročné, nejnáročnější asi, když jsem si sám zaváděl čípek.“
Dárce orgánu musí před transplantací projít sérií vyšetření, ale i pohovorem u psychiatra nebo před etickou komisí
Martin nepije alkohol, zdravě jí a nekouří. Člověk, který chce darovat ledvinu, musí být zdravý natolik, aby mohl žít jen s jednou ledvinou, říká přednosta kliniky transplantační chirurgie Jiří Froněk.
„A zda je u něj plánované dárcovství bezpečné. U příjemce to, zda je natolik zdráv, aby profitoval z léčby formou transplantace ledviny a zda lze předpokládat, že transplantace má dobrou naději na úspěch
Tým lékařů z pražského IKEM má za sebou už druhou řetězovou transplantaci ledvin. První provedli loni v listopadu. Jejich frekvence by se mohla zvedat, doufá Jiří Froněk.
„Programy, které běží v cizině, se v každé té zemi ustálily na určitém počtu dvojic, které v průměru figurují v párové výměně v té databázi. Pravidelně, a to vlastně kopírujeme většinou úplně stejně v tříměsíčních intervalech, se ty dvojcie mezi sebou virtuálně propojí tak, abychom si řekli, kdo komu může darovat a kdo bude transplantován. Z toho vyplývají transplantace ať už formou řetězu nebo párové výměny mezi dvěma nebo více dvojicemi. Plánujeme to dělat úplně stejně.“
Bez finanční odměny
Člověk, který se rozhodne ledvinu darovat, nedostává žádnou finanční odměnu. Třeba Martin je v neschopnosti a zaměstnavatel ani o jeho činu neví. A i když je trochu unavený, rozhodnutí nelituje.
„Ještě cítím omezení, bolest při prudším pohybu tam je, to by člověk asi nechtěl opakovat. Ale za dva dny, až se budu cítit daleko lépe, si řeknu, že bych do toho zase šel. Když si pak člověk zjistí, jaké byly důsledky mého činu, že to dalším lidem dopomohlo, aby jim někdo mohl pomoct, asi bych do toho šel znovu.“
Martin svým rozhodnutím pomohl dalším pěti lidem. Ti teď mají šanci na normální život.
