Čtyřnohý plaz, pojmenovaný Gondwanax paraisensis, byl velký zhruba jako pes s dlouhým ocasem a vážil mezi třemi a šesti kilogramy. Pravděpodobně se pohyboval na území dnešní jižní Brazílie.
„Nálezy jsou více než 200 milionů let staré a podoba listonoha se prakticky nezměnila. Někteří odborníci tento druh označují za evolučně nejstaršího živočicha na světě.“
Oblé kulaté kameny mají v průměru necelých 20 centimetrů a jsou zdobeny různými znaky. Vesničané je opakovaně nacházeli na poli. Některé uctívali jako rodová opatrovnická božstva.
Nová studie naznačuje, že někteří placentálové žili už v době před 66 miliony lety a krátce před osudným nárazem asteroidu. Konkrétně šlo o primáty, ale i králíky, zajíce a taky psy a kočky.
„Přijde mi to jako nález úžasného pokladu, bohatství, dalšího průhledu do minulosti,“ říká bioložka Pilátová. Zkamenělin se našly ve vrstvách časově zatím nejblíž celosvětové ekologické katastrofě.
Nálezům prehistorických zvířat napomáhá tání věčně zmrzlé půdy vlivem klimatických změn. Vědci na ruském východě v uplynulých letech objevili mamuty, nosorožce srstnaté či mláďata lva jeskynního.
Tři fosilie jedinců patřícím k rodu ichtyosaurů paleontologové objevili ve švýcarských Alpách, a to v nadmořské výšce 2800 metrů pro tyto mořské tvory zcela nezvyklé.
Ukázalo se, že houby se pásly na zkamenělých zbytcích někdejší kolonie mnohoštětinatých kroužkovců, což jsou článkovaní červi žijící přisedle v mořských hlubinách.
Arthropleura byl rod největších členovců, kteří kdy žili na Zemi. Dodnes se o nich ví jen velmi málo. Podle všeho se živili ořechy, semeny nebo jinou rostlinnou stravou.
„Kopal jsem a hledal červy a kousky keramiky a cihel. Ale narazil jsem na kámen, co vypadal trochu jako roh a napadlo mě, že by to mohl být zub nebo dráp, nebo taky roh,“ řekl šestiletý Sid.
„Je až neuvěřitelné, jak dobře jsou zástupci hmyzu z této éry v jantaru zachováni. Je to jako kdyby je včera někdo ulovil a vyrobil mikroskopický preparát,“ uvedla mluvčí univerzity Lucie Fremrová.
Předchůdci lidoopů a lidí začali chodit ve vzpřímené pozici po dvou o několik milionů let dříve než před šesti miliony let, jak se doposud předpokládalo.
Tento souměrný tvor byl schopen pohybu a reagoval na okolí, protože některé otisky vypovídají o tom, že se živočich na dně oceánu pokoušel uniknout hrozbě.
Papoušek byl podle odhadů skoro dvakrát vyšší a těžší než současně největší žijící druh, kakapo. Stejně jako kakapo dnes se Héráklés vyskytoval na Novém Zélandu.
Nový druh obřího savce podobného tygrovi či lvovi identifikovali vědci po prozkoumání kostí, které desítky let ležely uložené v zásuvce v keňském muzeu.
„Dělat z nich zboží je nevhodné, protože to motivuje bezskrupulózní lidi,“ říká bývalá prezidentka Společnosti paleontologie obratlovců Catherine Badgleyová.
3:28
Katovice||Štěpán Sedláček|Zprávy ze světa|Od zpravodaje z místa
V Polsku podle Světové zdravotnické organizace vlivem znečištěného ovzduší ročně zemře na 50 tisíc lidí. Kvůli polskému smogu umírají lidé i na území Česka.
Dickinsonia je perfektně zachovaná, takže v kameni je krásně vidět oválný otisk, který připomíná vroubkovaný list. Ale o její původ se doteď vědci přeli.
Německý vědec a fanoušek Rolling Stones pojmenoval jednotlivé druhy nově objevené čeledi vyhynulých pošvatek po členech nestárnoucí britské rockové kapely.
Vědci z univerzity v Tokiu údajně objevili dosud nejstarší důkaz života na Zemi. Vzorek je prý zhruba o čtvrt miliardy let starší, než doteď zkoumané fosilie.
Vědci v Maroku našli fosilie člověka (Homo sapiens) staré 300 000 let. Jsou tak o 100 000 let starší než dosud známé nejstarší kosti člověka rozumného.
Vývojové větve člověka a lidoopů se možná oddělily o několik stovek tisíc let dříve, než se doposud myslelo. Je navíc možné, že se tak stalo v Evropě, a nikoliv v Africe.
Vědci objevili zkamenělé mikroorganismy, které podle nich mohou patřit k vůbec nejstarším formám života na planetě Zemi. Fosilie, které našli v nerostu starém přibližně čtyři miliardy let, mají rysy podobné s mnohem později vyvinutými mikroby. Uvádí to výzkumná zpráva zveřejněná v časopise Nature.