Zrezivělá a prostřílená auta připomínají osudy mrtvých a unesených na izraelském festivalu
Je leden, ale v Negevské poušti na jihu Izraele je i na zdejší mírnou zimu poměrně horko. Vzrostlé stromy ve vyprahlé krajině připomínají oázu a poskytují stín lidem, jejichž myšlenky a pocity ale mají ke klidu daleko. V říjnu 2023 se tady konal hudební festival, na kterém byly zhruba čtyři tisíce lidí. Bojovníci z palestinského militantního hnutí Hamás brutálně zavraždili více než 350 z nich a další desítky unesli do Pásma Gazy.
Zakrvácení lidé unášení na motorkách teroristů z Hamásu, davy utíkající pouští a palba na auta, z kterých palestinští útočníci vytahují ty, kteří se snaží uprchnout. Záběry z masakru, který se zapsal do dějin Izraele jako největší teroristický útok v dějinách země, obletěly svět. Teď na místo masakru míří lidé z Izraele a celého světa, aby si vraždění připomněli.
Hamás vydal v rámci dohody o příměří další čtyři rukojmí. Izrael výměnou propustil 200 Palestinců
Číst článek
„Znala jsem dva přátele mého manžela, kteří tu zemřeli. Bavili se na festivalu a byli zavražděni. Izrael je malá země a není moc lidí, kterých by se to nedotklo. A i když jste třeba nikoho zavražděného neznali osobně, tak se vás to stejně osobně dotýká,“ říká Reem, která pracuje jako ředitelka nedaleké školy. Podívat se na místo, kde o život přišly stovky lidí, a připomenout si tak jejich památku, je pro ni určitým způsobem terapie.
Atmosféru dotváří všudypřítomná zrezivělá a prostřílená auta, která tu zůstala po účastnících festivalu, kteří nestihli před Hamásem utéct. Na kapotách jsou ještě lahve od piva a připomínají to, jak se tu lidé bavili. Jedno z aut patřilo i třiadvacetileté Baře.
„Postřelili jí, když byla v autě, její kamarád zemřel hned, ona měla prostřelenou nohu a ostatní ji odtáhli do bezpečí, kde byli další zranění, bohužel se ale nedostala včas do nemocnice, takže zemřela na místě kvůli ztrátě krve, nezvládla to,“ popisuje Zava. Mladá žena při útěku zachránila tři lidi, než sama zemřela.
Areál i auta teď hlídají desítky vojáků. Jedním z nich je i Benne, který zároveň provádí návštěvníky. „Většina aut, která vidíme jsou lidí, kteří přišli na festival nebo žili v nedalekých kibucech a vesnicích, všechna tato auta byla zasažena teroristy, kteří sem brutálně vtrhli,” říká Benne.
U aut jsou cedulky s krátkým příběhem jejich pasažérů. Na nich jsou QR kódy, které si zájemci mohou načíst a dozvědět se víc. Tragické příběhy jsou i pod fotografiemi, které jsou připevněné na tyčkách a rozeseté po poušti, stejně jako stovky červených keramických máků.
Propuštění rukojmí Hamásu potřebují klid. Přijetí záchrany je náporem na psychiku, říká psycholog
Číst článek
Jedna z cedulek připomíná například dvaadvacetiletou Libby Cohen Meguriovou. Když útočníci z Hamásu vtrhli na festival, žena se snažila z místa utéct se svojí kamarádkou, jednadvacetiletou Adi Maizelovou.
Když je teroristi postřelili, Libby ještě zvládla zavolat svým rodičům a říct jim, že ji zasáhla kulka a krvácí. V posledních vteřinách hovoru její matka už slyšela jenom palbu. Podobné příběhy se opakují i pod dalšími snímky, věk zavražděných málokdy přesahuje třicet let.
Od masakru na festivalu uběhlo už více než patnáct měsíců. Zhruba polovina ze 40 unesených lidí stále zůstává v pár kilometrů vzdáleném Pásmu Gazy. Izrael po rozsáhlém útoku Hamásu v říjnu 2023, jehož cílem byla i další místa v Izraeli, zahájil rozsáhlou invazi do Pásma Gazy s cílem militantní hnutí porazit. Od té doby v oblasti zemřelo podle palestinských úřadů více než 45 tisíc lidí. V současnosti platí dohoda o příměří a hnutí Hamás je stále u moci.