‚Body nezlomnosti.‘ Lidé se v Chersonu přicházejí ohřát do stanů a hlavně se v nich připojí na internet
Sotva z obyvatel ukrajinského města Cherson spadla tíha devítiměsíční ruské okupace, ocitli se v hledáčku ruské armády z levého břehu Dněpru. Ve městě z původních více než tří set tisíc obyvatel zůstala necelá třetina.
Přijeli jsme do Chersonu. Město už částečně svítí, někde je ale úplná tma. Už odsud zmizely všechny ruské billboardy a jsou zde ukrajinské nápisy.
Cherson se pomalu probouzí, ale nedá se říct, že do normálního života, protože všichni jsou stále šokovaní a traumatizovaní tím, co prožívali v uplynulých devíti měsících za dobu ruské okupace.
„Je složité o tom mluvit, protože to musíte zažít. Okupovali nás občané, nebo jak je mám nazvat, naplnění zlem a nenávistí. Byl to tak těžký čas, že ani nevím, co bych řekl. Náš kostel zůstal prakticky jediný, který ani v době okupace nepřerušil činnost a pravidelně se tu konaly bohoslužby,“ vzpomíná pastor zdejší protestantské církve Serhij Pavlovič.
Pastor popisuje, jak stále vařili jídlo pro všechny a rozdávali potravinové balíčky. Bylo jich ale čím dál tím méně, protože lidé odjížděli. „Byli pod neustálým tlakem vojáků,“ doplňuje.
Dále poznamenává, že každá výprava do města byla cestou do neznáma. Na každé křižovatce byly kontroly dokladů, telefonů a výslechy.
„Na bohoslužbu přicházeli tajní z FSB, poslouchali moje kázání a pak se mnou vedli pohovory. To bylo hodně nepříjemné. Prohledávali naše budovy, jako ostatně všechny ostatní, ale přímé násilí nepoužili. Zato pastora a jeho syna z Kachovky někam odvezli a zabili. Proto jsme žili v neustálém strachu,“ uvádí Pavlovič.
Místní už pomalu přestali věřit, že se to změní. A pak – 11. listopadu – Rusové z Chersonu náhle zmizeli.
V teple, bez signálu
„Byl to zázrak, který jsme ani nepředpokládali. Ano, věřili jsme, že to jednou skončí, ale viděli jsme, že z Chersonu vybudovali svůj velmi silný opěrný bod, s hlavním velitelstvím a vojenskou technikou, včetně vrtulníků. Rusové se tady velmi dobře opevnili. Pak jsme se jednou probudili a Rusové už nebyli pryč,“ dodává pastor.
Na náměstí v Chersonu vrčí generátory, které zajišťují vytápění a proud do stanů, do „bodů nezlomnosti“, kde se lidé mohou přijít ohřát, pokud ještě doma nemají teplo.
Většina lidí sem ale přichází, aby si vyřídili věci přes internet. Ten ještě v mnoha částech města nefunguje, nebo je slabý a nestabilní.
„Zatím bohužel nedokážeme zajistit mobilní spojení po celém městě, asi 40 procent domácností je bez spojení. Signál je hlavně v centru, a to díky systému Starlink. Pracujeme na opravě pevné sítě internetu, což ale nejde hned,“ mluví o současných poměrech šéfová vojensko-civilní správy Chersonu Halina Luhová.
Uvádí, že se jim minulý týden podařilo obnovit dodávky vody a tepla prakticky do všech městských obvodů, zatímco příměstské části zůstávají bez vody a tepla, protože tam je infrastruktura kvůli neustálému ostřelování silně poškozená. „Energetici ale pracují 24 hodin denně, sedm dní v týdnu,“ poznamenává Luhová.
O tom, že jsou příbřežní části Chersonu ostřelované každý den, jsem se za chvíli přesvědčil na vlastní oči.
Přijeli jsme na karanténní ostrov v Chersonu krátce po dopadu ruské rakety v blízkosti benzinové stanice. Rezervoáry však nebyly zasažené. Vedle byl průmyslový objekt, ze kterého se ještě stále kouří.
