Útulné bydlení v bývalé raketové základně si zařídili manželé z Kansasu
Přesně před padesáti lety stál svět na okraji nukleární války. Příčinou Kubánské krize byl spor o raketové základny. Američané měli v té době jasnou převahu. Raketová sila od té doby už většinou dávno dosloužila. Pro jedno z nich našli originální využití manželé v Kansasu v USA. Raketovou základnu koupili a přebudovali na útulný domov.
Píše se rok 1960. Američané úspěšně vypouštějí novou generaci první mezikontinentální střely Atlas. Umožňuje Spojeným státům z vlastního území přímo ohrozit Sovětský svaz a jeho satelity. Hluboko v americkém vnitrozemí pak časem vyrostou stovky raketových základen.
Jenže teď máme rok 2012. Rakety Atlas už dávno dosloužily a v zemi zůstává pohřbených mnoho desítek nepotřebných, na první pohled k ničemu nepoužitelných raketových sil a bunkrů. Ale první pohled může klamat...
V reportáži Zblízka se za dvojicí, která se zabydlela v podzemí raketové základny, vypravil do amerického Kansasu zpravodaj ČRo Vít Pohanka.
Bývalý středoškolský učitel už v osmdesátých letech minulého století koupil s manželkou Diannou opuštěnou základnu ztracenou kdesi v nekonečných prostorách kansaských plání, kde kdysi žili jen Indiáni. Udělali si z ní domov.
„Podzemí skýtá mnoho možností,“ filozofuje Ed, když dlouhou chodbou sestupujeme do srdce jeho království. Z police pak zvedne svou indiánskou flétnu. „V tunelu se všechno krásně rozléhá,“ libuje si Ed cestou do podzemního sila.
Kdysi skrývalo raketu s jadernou hlavicí 100krát větší výbušné síly, než bomba svržená na japonské Nagasaki.
Nahlížíme do bezedné jámy, kudy by ze startující rakety unikaly hořící plyny a Ed pak nezištně nabídne asi půlhodinový technicko-historický názorný výklad o tom, jak taková smrtonosná zbraň měla být spuštěná.
Raketové silo a technické haly teď Edovi a jeho manželce slouží jako obrovská garáž, dílna a hodně velkorysý sklad všemožného nářadí i harampádí dohromady. Obytné prostory si vybudovali v někdejším operačním středisku:
Ed dupe na ocelovou podlahu, pod kterou se kdysi táhly kabely potřebné pro masivní zařízení a z dnešního pohledu primitivní počítače. Teď zakrývají ocelové podlahy početné koberce, strohé betonové stěny rozlehlých podzemních prostor změkčují a zlidšťují ornamentální obrazce, mapy a kresby.
Pedanovi obývají v podzemí dvě podlaží, třetí vybudovali na povrchu. Zřídili si celkem 3 kuchyně. Na otázku, proč právě tři a ne třeba dvě nebo čtyři, nemá Ed odpověď.
Při pohledu na tisíce metrů čtverečních obytného prostoru ale člověka napadá ještě jiná, čistě praktická, otázka: kdo tohle všechno uklízí? A kdo to vysává?
„No, máme tady dohromady třicet koberců,“ konstatuje lakonicky Dianna Pedanová. „A tak máme na každém podlaží jeden vysavač,“ dodává paní podzemního domu.
Pedanovi své zkušenosti využili k podnikání. Už léta zprostředkovávají nákup vysloužilých raketových základen a jejich přestavbu na obytné prostory. Právě teď jich mají v nabídce jedenáct. Nejlevnější vyjde na 185 tisíc dolarů.
Ale například unikátní zachovalá základna s 84 hektary prérie, ležící 20 minut cesty autem od Denveru v Coloradu, vyjde na 2 miliony 800 tisíc dolarů. Záleží na velikosti zachovalých betonových staveb nadzemí i podzemí a také na rozloze a atraktivitě přilehlých pozemků.
Na obchodování s raketovými základnami Pedanovi nijak zásadně nezbohatli. Tolik lidí v podzemí zřejmě žít nechce. To ale Eda moc netrápí. V místech, kde kdysi mohli startovat smrtící poslové jaderné války, dnes Ed Peden bubnuje na své tamtamy míru.
