Ruská propaganda se na Ukrajině snaží šířit informace o tom, že se Kyjev vzdává a má problémy. Zvěřejňuje také informace proti LGBTQ lidem a ženám. „Často se objevují zprávy typu, že ženy, které odešly do Evropy, teď pracují jako služky a prostitutky, že toto je jediný způsob, jak si ukrajinské ženy v Evropě mohou vydělat peníze," popisuje dezinformační válku na ukrajině Halina Petrenko, novinářka a mediální expertka.

Rozhovor Praha 5:00 25. prosince 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

S jakými problémy se momentálně potýkají Ukrajinští novináři?
S kolegy nejvíce řešíme dopady blackoutů, tedy odpojení od proudu, od internetu, od našich čtenářů.

Dokážu si představit, že blackouty novinářům práci zcela znemožňují.
Blackouty nebo problémy s elektrikou a internetem mají jeden dost předvídatelný a jeden nepředvídatelný důsledek. Co víme a dokážeme řešit dopředu, je problém spjatý s nahráváním obsahu do redakčních systémů: když nejste připojení k síti, nemůžete šířit obsah.

Co jsme však nečekali, je obrovská nejistota a nepředvídatelnost toho, že i když se nám podaří obsah vydat, tak ztrácíme kontrolu nad tím, ke komu se námi vydané informace dostanou a kdo si je přečte. Tím, že lidé často nemají šanci reagovat, tak ztrácíme kontakt s naším publikem.

Nejtěžší je to pro média, která vytváří online video obsah jako například internetové televize nebo youtubové kanály, které vyžadují hodně dobré připojení k internetu. Taková média jsou často nucená se přeorientovat na jiný druh zpravodajství, například na sociální sítě.

Ruská invaze na Ukrajinu úplně změnila způsob síření informací. Momentálně je hlavním kanálem pro novináře Telegram. Mnozí doufají v návrat k rozhlasovému vysílání, že na Ukrajině vznikne prostor pro nové rozhlasové stanice.

Krymem to začalo a Krymem to i skončí, věří šéfredaktorka Ukrajinské Pravdy

Číst článek

A jak to zvládají ukrajinská média po ekonomické stránce?
Podle odhadů má naše HDP klesnout o 35 až 45 procent, s tím se samozřejmě sveze i reklamní sektor. Ten má spadnout o šedesát procent. Většina medií je na reklamě závislá a nejspíš to bude obrovský problém.

Úplně nejhůř na tom jsou regionální média. Ta ztratila kolem 90 procent financí z reklam, obzvlášť v regionech, které jsou okupované nebo poblíž válečné fronty. Ačkoliv je potřeba do čerstvě osvobozených regionů vnášet co nejvíce zpravodajství, tak chybí média, protože většina regionálních medií, jako jsou různé deníky a lokální časopisy, v okupovaných regionech zkrachovala. Ukrajinská vláda by měla investovat do těchto redakcí, protože jinak nemají šanci.

Zmiňovala jste sociální síť Telegram, na kterou se přesouvají ukrajinští novináři. Ta je také oblíbenou mezi ruskými propagandisty, a to hlavně díky tomu, že její obsah není na rozdíl od facebooku nebo twitteru moderovaný nebo cenzurovaný.
Přesně tak, je to mince, která má dvě strany. Na jednu stranu je to místo, kde se střádá velké množství dezinformací, a zároveň Telegram využívá spousta lidí pro vyhledávání legitimních zpráv.

Ukrajinská média pochopila, že musí následovat publikum, a to včetně dezinformátorů. A teď má každé velké ukrajinské médium svůj telegramový kanál. Čím víc publika, tím víc obsahu, čím víc obsahu, tím víc protireakcí od ruské propagandy.

Za invazi mohou Rusové

Jaký druh dezinformací se na Ukrajině nejvíc šíří? Čeho s týká?
Je to celá škála lží od politicko-bezpečnostních dezinformací, jako že třeba Ukrajina chce začít vyjednávat mír, anebo zprávy typu, že Západ přestane podporovat Ukrajinu. Také se objevují dezinformace o neshodách mezi prezidentem Volodymyrem Zelenským a ukrajinskou armádou, ačkoliv každý, kdo sleduje zprávy, ví, že Zelenskyj i vedení armády je extrémně schopné a efektivní v komunikaci.

3:36

Novaja gazeta je v Rusku zakázaná. Redakce tak hledá cesty, jak dostat necenzurované informace k lidem

Číst článek

Je nějaký způsob, jak změřit efektivitu takových dezinformačních kampaní? Víme, kolik lidí na Ukrajině jim věří?
Stoprocentně vědět, kolik lidí věří čemu a hlavně jak to ovlivňuje jejich chování či politické preference, je těžké. Ještě před válkou jsme s kolegy dělali průzkum, kde jsme se lidí ptali, zda věří konkrétním dezinformačním narativům. Vyšlo nám, že před letošní invazí jen 60 procent Ukrajinců věřilo tomu, že válku na Donbasu začali Rusové. To znamená, že 40 procent Ukrajinců si buďto myslelo, že za to mohou Ukrajinci, nebo nevěděli.

Na základě momentálních průzkumů vychází, že 99 procent lidí na Ukrajině, kteří bydlí v neokupovaných teritoriích včetně teritorií na jihu a na východě Ukrajiny – oblasti tradičně více loajální Rusku – ruské propagandě nevěří. Tedy 99 procent lidí v neokupovaných regionech si jsou jistí tím, že za invazi mohou Rusové.

Je problém vědět, jak je to s lidmi v okupovaných částech Ukrajiny nebo těch čerstvě osvobozených, kde lidé byli po několik měsíců krmení ruskou propagandou.

Situace v regionech na jihu a východě Ukrajiny je jeden z největších paradoxů téhle války, protože v těchto regionech byli více často hodně nakloněni Rusku na více úrovních. Z našich průzkumů kontinuálně vycházelo, že jsou více náchylní dezinformacím a ruské propagandě. Ted to jsou právě oni kdo nejvíce trpí kvůli ruské invazi, což mi ze strany Ruska nepřijde moc strategické, protože tito lidé mohli teoreticky podporovat Rusko. Ale tím, co Rusové dělají, si je naprosto zprotivili.

Co víme o dezinformačních kampaních v čerstvě osvobozených regionech? Jaký dopad tam měla ruská propaganda?
Je moc brzo na vyvozování jakýchkoliv definitivní závěrů z čerstvě osvobozených regionů, ale z několika kvantitativních průzkumů víme, že lidé v čerstvě osvobozených teritoriích svádějí vinu na Ukrajinu za válku a za to, že teď trpí, častěji než lidé v regionech, které okupované nebyly. Lidé v čerstvě osvobozených oblastech například viní ukrajinskou defenzivu za to, že vyprovokovala Rusko k útokům na civilisty.

Jaké skupiny obyvatel jsou nejvíce zranitelné v těchto teritoriích?
Víme, že to jsou to obecně ženy, které nejvíce trpí, a to z několika důvodů: ženy se často starají o děti a seniory, což je obrovská zátěž, a tudíž jsou více zranitelné a stávají se jednodušeji zmanipulovatelnými. Ohroženi jsou také senioři.

LGBTQ komunita je naopak častým terčem propagandy. Po nich se propaganda často veze.

Jak?
Rusové se snaží celou LGBTQ komunitu zdiskreditovat. Jeden z argumentů, který používají, je, že čím blíž k Evropské unii a Západu se Ukrajina posouvá, tím víc svobody a moci dává LGBTQ lidem, kteří se postupně snaží ovládnout celou Ukrajinu, že je to hnutí americké propagandy.

Máme speciální monitoring na dezinformace směřované nejen proti gayům, ale také ženám. Často se objevují zprávy typu, že ženy, které odešly do Evropy, teď pracují jako služky a prostitutky, že toto je jediný způsob, jak si ukrajinské ženy v Evropě mohou vydělat peníze.

Jakými kanály se nejvíce šíří ruská propaganda v okupovaných oblastech Ukrajiny?
Rusko se snaží využít jakýchkoliv kanálů pro dezinformace a zkouší, co funguje. Pár dnů před invazí nebo dokonce během ní vzniklo na telegramu kolem stovky nových kanálů. Často šlo o hyperlokální kanály, které se týkaly specifických malých měst v regionech, které Rusko okupovalo nebo se o to pokoušelo.

‚Nepište o druhé vlně mobilizace, i kdyby to byla slova poslance.‘ Na embargo upozorňuje The Moscow Times

Číst článek

Některé z těch kanálů imitovaly oficiální telegramové kanály nově etablovaných autorit, jiné byly úplně anonymní a šířily informace typu, že se Ukrajina vzdává.

První, co ruská vojska v okupovaných městech udělala, bylo to, že vypnula ukrajinskou televizi a nahradila ji ruskou. I poté, co Rusové opustili Cherson, tak sestřelili nejbližší ukrajinskou televizní věž, aby znemožnili ukrajinské televizi ihned vysílat.

Například v Mariupolu postavili Rusové obrovská plátna na náměstí, kde promítali ruskou propagandu. Soustředili se na veřejná prostranství a místa, kam si lidé například chodili pro vodu nebo jiná setkávací místa.

Rusové také znemožnili lidem přístup k internetu, nebo alespoň k internetu, jak ho známe my. Lidé v okupovaných oblastech pak měli přístup jen k ruské verzi internetu, kde neměli přístup například k západním sociálním sítím nebo zpravodajství.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít