Tunel pod Mont Blankem zkracuje cestování mezi Francií a Itálií už 50 let
Od okamžiku, kdy francouzský prezident přestřihl spolu s italským kolegou pásku u tunelu, který vede pod nejvyšší horou Evropy, uplynulo 50 let. Nové dopravní spojení pod Mont Blankem tehdy mělo nálepku "projektu století". Byl to koneckonců ve své době nejdelší silniční tunel na světě. Kromě superlativů se mu ale nevyhnuly ani tragédie.
Šest let poté, co se razící stroje zakously poprvé do skály, projelo tunelem první auto. Cesta mezi francouzským a italským portálem, která měří 11,6 km, mu zabrala jen pár minut. Psal se rok 1965 a nový tunel pod horami symbolizoval i pevnější integraci evropských států.
Razící čety z obou stran se potkaly uprostřed tunelu jen s minimální odchylkou 13 centimetrů. A stejně jako se tunel povedl technicky, dařilo se mu víc než 30 let také v oblasti bezpečnosti.
Na kontě měl jen minimum smrtelných dopravních nehod. Všechno změnil 24. březen 1999, kdy uvnitř tunelu začal hořet jeden z kamionů.
Souhrou lidských i technických chyb nefungoval správně výstražný systém ani ventilace. Požár si vyžádal asi 40 mrtvých.
Po tragické události byl tunel tři roky zavřený a prošel důkladnou rekonstrukcí. Pro dopravu se opět otevřel v březnu roku 2002. Projíždět jím opět můžou i kamiony, ačkoli aktivisté intenzivně lobbovali za to, aby se nákladní doprava v tunelu omezila nebo úplně zakázala.
Tunel se po opravě chlubí bezpečností na nejvyšší úrovni. Stará se o ni skoro tři sta zaměstnanců, několik hasičských týmů, které jsou neustále v pohotovosti, i bezpočet senzorů hlídajících teplotu.
V tunelu i na příjezdu k němu se důrazně doporučuje mít zapnuté autorádio, kvůli aktuálním dopravním informacím.
Maximální povolená rychlost je 70 a minimální přikázaná 50 kilometrů v hodině. Kdo jede rychleji, pomaleji, nebo nedodrží předepsaný odstup mezi auty aspoň 150 metrů, musí při výjezdu z tunelu počítat s vysokou pokutou.
