Můžete říct, jestli byli evropští představitelé po tom úterním telefonickém jednání informováni nějak podrobněji od americké strany o jeho průběhu?
Nemám žádnou takovou informaci, ale je pravda, že jsem v úterý odpoledne odlétal z Bruselu, v té chvíli ten telefonický rozhovor teprve začínal, takže nevím, jestli nedošlo k nějakému intimnějšímu sdělení, ale rozhodně Evropská unie jako celek v tuhle chvíli informována, pokud vím, nebyla.

Co tedy bylo v úterý mezi prezidenty Trumpem a Putinem domluvené, jak to čtete?
Samozřejmě se to těžko hodnotí, když člověk nemá úplně detailní přehled o tom, co všechno za ty dvě a půl hodiny zaznělo. Rozhodně bych to nevydával za velké vítězství Donalda Trumpa.

Stalo se to, co většina z nás trošku skepticky očekávala, že si Putin bude hrát dál svoji hru, bude dělat drobné ústupky, navíc je okamžitě poruší. 56 minut poté, co údajně vydal rozkaz k tomu, že končí bombardování energetické infrastruktury, tak už začal další útok, což svědčí buď o tom, že Putin vědomě lhal, anebo o tom, že nemá armádu pod kontrolou. Nic z toho není dobrou zprávou.

Ale na ostatních podmínkách žádná shoda nebyla. O tom, že by začalo okamžité bezpodmínečné příměří, což by byl velmi dobrý a velmi užitečný začáteční krok, to nenastalo a dohoda o tom, že možná bude úžasné hokejové utkání mezi Spojenými státy a Ruskem, mi nepřipadá jako krok správným směrem v situaci, ve které jsme.

A ještě k tomu dodám jednu věc, Vladimir Putin hraje velmi dobře svoje hry. Když se teď objevilo video, na kterém má svůj naplánovaný rozhovor s oligarchy a přijde k němu nějaký pobočník a říká: „Pane prezidente, už je čas, abychom se pustili do toho rozhovoru s Trumpem.“ On na kameru mávne rukou a řekne: „Na to je ještě čas.“

To je velmi silný vzkaz pro Donalda Trumpa, že Putin si s ním hraje a dělá to, co sám potřebuje a neustupuje ze svých požadavků ani o krok. Jsem docela zvědav, jakou reakci bude schopen Donald Trump na tohle najít. Zatím se mi nezdá, že by to hrál moc chytře.

Z toho, co jste právě popsal, to úplně nevypadá, že by Rusko ustupovalo ze svých pozic. Proč zatím Trump není na Rusko tak tvrdý, jako byl na Ukrajinu a prezidenta Zelenského? A dá se čekat, že by vůbec někdy takhle tvrdý byl?
To byste se asi musela zeptat v Bílém domě. Přiznám se, že od samého počátku jsem velmi obtížně hledal tu geniální 5D strategii, kterou údajně v té šachové partii Donald Trump hraje.

Mně se zdá, že zahájit jednání tím, že protivníkovi nabídnu úplně všechno, co chtěl, není dobrá strategie a bohužel se ukazuje, že to skutečně nefunguje, a proto jsem říkal, že vůbec netuším, jak by to teď chtěl a měl Donald Trump dál hrát.

Čas pro koalici ochotných?

Ve čtvrtek je v Bruselu summit Evropské unie, na kterém se bude znovu jednat i o obraně Evropy, znovu se čeká, že proti závěrům k Ukrajině se postaví Maďarsko a znovu půjde o shodu jen 26 států, tedy o neoficiální závěr. Jak tohle chce Evropská unie řešit?
Nemám oprávnění mluvit za Evropskou unii, můj názor je, že přichází čas, kdy by bylo dobré být na Maďarsko výrazně tvrdší. Mám informace, jak probíhají jednotlivé kulaté stoly nebo rady a rétorika vůči Maďarsku se výrazně přitvrzuje.

Zdá se, že lídrům dochází postupně trpělivost a začínají chápat, že právo veta, které je jistě velice důležitým symbolem, se v tuhle chvíli stává nástrojem, kterým je oslabována jednota a akceschopnost Evropské unie.

V koalici ochotných se tudíž budou zřejmě hledat cesty, kde už zase máme naopak otevřené dveře přizvat i další velmi důležité hráče jako je Británie, Norsko, Švýcarsko, případně Kanada, Japonsko, Korea, Austrálie, Nový Zéland a další, kteří jsou mnohem spíš na palubě než v tuhle chvíli Maďarsko.

Britský premiér Keir Starmer ještě před tím telefonickým jednáním informoval Trumpa o postojích zemí právě z tzv. koalice ochotných, které jsou připravené zúčastnit se případné mírové mise na Ukrajině, pozastavení bojů. Je jasné, jestli to mělo nějakou odezvu?
Myslíte v Evropě, nebo v Rusku?

Směrem k USA, jestli na to Spojené státy vůbec nějak reagovaly nebo daly najevo, že s něčím takovým počítají.
Nemám žádnou takovou informaci. Z dosavadního postupu americké administrativy a Donalda Trumpa je zjevné, že se snaží Evropskou unii úplně eliminovat, svým způsobem dehonestovat, urážet, ponižovat, jakože my jsme ti poslední, se kterými by se o tom chtěli bavit.

To je ještě nějakým způsobem akceptovatelné, co mi vadí mnohem víc, je, že k jednáním není zvaná Ukrajina. Zrovna v našich končinách víme, jak je nebezpečné a ponižující jednání o nás bez nás. Že Donald Trump nejedná se zástupci Evropské unie a jedná s jednotlivými zeměmi, speciálně s Francií, s Itálií nebo s Británií, je projev jeho důsledného tlaku na to, že Evropskou unii hodlá oslabit, aby se nestala protipólem nebo hráčem na kolbišti, kde se rozhodl rozhodnout úplně všechno pro sebe.

‚Mír skrze sílu‘

Každopádně určitým posunem asi jsou nedělní jednání v saúdskoarabské Džiddě, které oznámily Spojené státy, ale zatím nevíme, kdo na nich bude. Měla by se v této situaci Evropa snažit, aby se do plánovaných rozhovorů o příměří zapojila, nebo by měla v podstatě setrvat na svém postoji „mír skrze sílu“?
„Mír skrze sílu“ je obecně platné pravidlo. Představa, že dosáhneme míru tím, že agresorovi dáme úplně všechno, co chce a tím ho zastavíme, je scestná a nikdy to v historii nefungovalo.

Na druhou stranu, řečeno slovy Donalda Trumpa, Evropská unie v tuhle chvíli nemá moc karty v ruce. Nejsme účastníkem jednání, pokud nás k nim někdo nepřizve a vedle toho můžeme dělat svou vlastní paralelní aktivitu, plány a projekty a můžeme a budeme dál podporovat Ukrajinu v jejích zcela oprávněných požadavcích na podmínky, za nichž je možné uzavřít alespoň nějaký přijatelný kompromis, příměří, případně mír, ukončit válku.

Zdá se, že Evropa – nebo minimálně Evropská unie plus Velká Británie – se teď snaží Donaldu Trumpovi ukázat, že je připravená pomoci Ukrajině a že má nějaký plán. Je možné, že to do budoucna postoj Spojených států směrem k Evropě změní?
Bylo by to skvělé, ale už to opakuju poněkolikáté, Donald Trump si založil celou svoji image na tom, jak je naprosto nevypočitatelný, je hrozně obtížné odhadnout, co udělá příští den, možná i příští hodinu. Někdy to možná neví v tu chvíli ani on sám.

Cílem a ambicí Evropské unie, respektive nově vznikající koalice ochotných, je být vnímáni jako relevantní partner do diskuzí, jako jeden ze subjektů, které mohou například být zapojeny do budoucího udržování podmínek příměří nebo bezpečnostních záruk pro Ukrajinu.

Mně se to zdá jako logické vyústění, dokonce si myslím, že by to bylo i pro Spojené státy výhodné, protože by nemusely samy posílat svoje armády na to území, ale jestli k tomu jednání dojde a jestli se to podaří, to v tuhle chvíli není jasné a je otázka, jestli by bylo možné vyslat tam nějaké mírové nebo kontrolní sbory bez spolupráce se Spojenými státy.

Věra Štechrová, jgr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít