Prouza: Visegrádu chybí společná pozitivní agenda. Všechno neguje a nepřichází s alternativou
Společným cílem visegrádské čtyřky bylo původně pomáhat si v procesu transformace a přibližování k Evropské unii. „Dnes V4 žádnou společnou pozitivní agendu nemá,“ konstatuje ve Dvaceti minutých Radiožurnálu bývalý vládní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza (dříve ČSSD).
Společného cíle vstupu do NATO a EU se podařilo dosáhnout, od té doby ale nikdo podle něj nepřišel s vizí, co dál. I kdyby Česko nějakou takovou vizi mělo, Prouza nevěří, že by bylo možné ji se současným Polskem a Maďarskem naplnit. Je stále těžší najít společné zájmy, myslí si.
Poslechněte si rozhovor s Tomášem Prouzou o současnosti a budoucnosti visegrádské čtyřka
„Ještě před pár lety V4 fungovala celkem dobře. Byly to tři země proti Viktoru Orbánovi, kterého držely aspoň trochu v šachu. Dnes jediní, kdo se chovají ještě relativně prodemokraticky, jsou Slováci, zatímco z Česka, Polska a Maďarska se stává klub obranářů,“ naráží Prouza na negativní postoj, který tyto země stále častěji k unijním návrhům zaujímají.
Kromě toho také jednu věc říkáme a druhou děláme, myslí si: „Třeba u migrace neustále omíláme, že je potřeba ji řešit v zemích původu namísto v tranzitních zemích, a přitom v rozpočtu na příští rok snižujeme prostředky na rozvojovou a humanitární pomoc.“
Západní země už proto podle něj také nejen v otázkách migrace rezignovaly na diskusi se státy V4.
„Nejsme u toho, jsme až někde v druhém sledu, a to je pro nás strašně nebezpečné,“ varuje Prouza.
„Celé fungování v Evropě je o schopnosti umět si zmapovat, kdo jsou moji přátelé, a rychle se s nimi domluvit. Nebýt zasekaní v tom, že je tady nějaký blok a s jinými se nebavíme. A to je, myslím si, největší chyba, kterou Česko dělá – neustále vzýváme Visegrád a nedíváme se na ty ostatní.“
Co bude pro Visegrádskou skupinu znamenat odchod Velké Británie z Evropské unie? A jaké má spolupráce v rámci V4 perspektivy do budoucna? Poslechněte si celý rozhovor s Tomášem Prouzou, který byl hostem v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu.