Politika Kremlu vůči africkým státům už není tak velkorysá, jako byla v dobách Sovětského svazu. Tehdy je Moskva v rámci soupeření s USA zahrnovala penězi, technikou či poradci.

Za poslední desetiletí se jejich spolupráce zintenzivnila. A to především za posledních pět let, kdy se Kreml snaží získat africké státy na svou stranu. Využívá nespokojenosti některých režimů se západními státy nebo i s Čínou.

Rusko zemím nabízí nejrůznější služby od dodávek vojenské techniky po služby Wagnerovy skupiny. Ta v celé řadě afrických států působí jako výcviková jednotka, nebo jako vojenská síla, jak je tomu například v Středoafrické republice nebo Mali, kde wagnerovci bojují s místními povstalci.

V rámci celého konceptu „multipolárního světa“ chce Rusko vystupovat jako jeden z hlavních pólů budoucího světového uspořádání. Ve světě, kde bude působit více mocenských center, chce být tedy Moskva jedním z nich. Kvůli tomu hledá mezinárodní podporu, a to i v souvislosti s tím, jak roste konflikt mezi Moskvou a Západem.

Občas může mít toto partnerství trochu bizarní nádech. Například se Sierrou Leone má Moskva podepsanou dohodu o nešíření zbraní v kosmické oblasti.

Když se zeptáte ruských diplomatů, jak přesně Sierra Leone ohrožuje bezpečí v kosmu, odpoví, že tomu nerozumíte. Pro ně je ale důležité, že se na jejich stranu připojily další státy.

Rusko by také chtělo, aby při hlasování v OSN ohledně ruské agrese na Ukrajině africké státy hlasovaly ve prospěch Moskvy, nebo se alespoň zdržely.

A co žádá Afrika od Kremlu? Především znovuobnovení obilné dohody. Kvůli jejímu zastavení totiž začaly stoupat ceny pšenice, na které je řada afrických států životně závislá.

Ondřej Soukup Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít