„Milé ženy, jste schopné měnit svět svou krásou a moudrostí, hlavně ale vaším největším darem, který vám příroda dala – rozením dětí,“ vzkázal Ruskám během loňského Mezinárodního dne žen ruský prezident Vladimir Putin s tím, že jejich nejdůležitějším úkolem ve společnosti je „neúnavná péče o děti“.

Důraz na „tradiční rodinné hodnoty“ a potřebu nárůstu populace šéf Kremlu akcentuje již delší dobu, ve druhém zmíněném vychází hlavně z dat o demografické situaci – porodnost v největší zemi světa za posledních deset let konstantně klesá.

Krizi se kromě restriktivních zákonů či omezování přístupu k interrupcím a antikoncepci rozhodl řešit i řadou „originálnějších“ postupů, například vyplácením příspěvku studentkám do určitého věku za podmínky, že porodí zdravé dítě. Do úbytku populace ale přirozeně promlouvají i značně rozsáhlé ztráty na ukrajinské frontě, s nimiž ruský prezident při zahájení invaze zjevně nepočítal.

S jeho konzervativním pohledem se však do určité míry střetávají snahy velení ruské armády o rozšiřování role žen i mimo výhradně zdravotnické či administrativní profese, jako tomu bylo před invazí na Ukrajinu. Rok po jejím začátku se podle ruského ministerstva obrany mělo bojů v napadené zemi účastnit přibližně tisíc vojákyň. Jednotky Kremlu sice na jednu stranu na okupovaném území stále postupují, to však doprovází zmíněné každodenní relativně vysoké ztráty na životech, které vedení potřebuje zacelovat.

Podle analytika a historika Tomáše Řepy z Univerzity obrany ženy do armády spíše než touha po prokázání vlasteneckého cítění a oddanosti Vladimiru Putinovi láká hlavně finanční stránka.

„Sloužit v ruské armádě nevychází špatně, zvláště pokud pocházíte z některých periferních regionů, kde jde o poměrně lukrativní záležitost. Váš sociální statut se tím významně navýší. Tradice vlastenectví se bere i zde, dnes už je ale spíše taková hraná, všimněte si třeba důstojníků na frontě, jak se starají hlavně sami o sebe. Myslím tedy, že jde zejména o finanční hledisko, na žádné jiné jsem alespoň zatím nenarazil,“ popisuje pro iROZHLAS.cz.

Když Kremlu ,teče do bot’

Na vstup do armády ženy lákají například inzeráty či billboardy, jeden z nich umístěný v Petrohradu třeba vyobrazoval vojákyni vedle nápisu „Sláva ruským hrdinům“. Stejně jako tomu bylo v případě mužů, i ženám ale obrana nabízí vstup do svých řad také jako výměnu za pobyt ve vězení. Za roční službu na pozici ostřelovaček, zdravotnic nebo radistek jim má slibovat milost a plat ve výši dvou tisíc dolarů (asi 49 tisíc korun) měsíčně.

„Všechny chtěly jít, protože navzdory všemu je to pořád svoboda,“ řekla listu The New York Times Julija, která si odpykávala trest za vraždu. „Buď zemřu, nebo si koupím byt,“ dodala podle deníku.

Věrný své politice se Kreml oficiálně k zapojení žen do bojů přiznávat příliš nechce, neboť by tím, i vzhledem k Putinovým opakovaným názorům na jejich postavení ve společnosti v podstatě přiznával potíže, což by odporovalo propagandě o síle  a úspěchu ruských jednotek na Ukrajině.

Právě proto Rusko podle Tomáše Řepy podobné věci „nevytrubuje do světa“. „Lákáte ženy do řad armády, která předtím měla být tak úspěšná, že by se bez nich úplně obešla,“ poukazuje a připomíná, že v případě přibližných odhadů ztrát jde pro Rusko o třetí nejkrvavější konflikt v historii.

„Přibývání žen v armádě uvolňuje prostor dalším členům pro přechod k bojovým útvarům. Zatím nevím o tom, že by byly v masivním měřítku nasazovány přímo na frontě, tudíž bych stav armády ještě nenazval přímo zoufalým, na druhou stranu ale ruskému režimu minimálně teče do bot,“ zamýšlí se.

Dodává ale, že i přes nepřílišnou loajalitu a odlišnou mentalitu je třeba brát v potaz také zapojení posil ze Severní Koreje, jimiž Putin v posledních měsících rozšířil stavy, aby se mimo jiné vyhnul nepopulární mobilizaci.

Myšlenky na zapojení žen do bojů začaly ruským velením prostupovat přibližně před deseti lety po intervenci ve válce v Sýrii, kde se generálově setkali s kurdskými bojovnicemi. Tradice žen na frontě ale byla v ruské a sovětské armádě dlouhodobá, už během druhé světové války sloužily jako pilotky či ostřelovačky, v roli podpůrného personálu se pak zúčastnily i sovětského vpádu do Afghánistánu.

„Ženy v armádách nejsou ojedinělé, podívejte se na Finsko, Izrael či dnes Ukrajinu. V té ruské žen není tak úplně málo, nejsou v ní nijak výjimečné, ale na tamních plakátech vyzývajících ke vstupu do ozbrojených složek stejně vždy uvidíte nějakého ,chlapáka’, který by si z fleku mohl zahrát v akčním filmu. I tak ale ruská státní propaganda stejně spíše akcentuje obrázek ženy jako matky,“ poukazuje Řepa.

Diskriminace a nátlak

Pro ty, jež se s invazí rozhodly zapojit do bojů na straně agresora, cesta zpravidla vedla přes separatistické milice na východní Ukrajině. V září 2022 se mohly začít připojovat i k polovojenské jednotce založené radikálními fotbalovými fanoušky zvané Española, jež zveřejňovala náborová videa propagující role žen na frontových bojištích.

S narůstajícím nasazením žen v kdysi tradičně mužských sférách přichází i otázky ohledně diskriminace či jiných forem útlaku. V rozhovorech pro The New York Times většina dotazovaných ruských vojákyň nicméně odmítla, že by se v armádě s diskriminací či sexuálním nátlakem setkala. Otázkou však zůstává, do jaké míry se daná tvrzení zakládají na skutečnostech.

Analytička Eglė Elena Murauskaitėová ve studii pro filadelfský Institut zahraniční politiky připomíná příběhy, kdy ženy jejich nadřízení „s historickým pocitem oprávněnosti“ vystavovali nuceným sexuálním vztahům a v případě odmítnutí pak fyzickému násilí.

„Dané rozhovory a dřívější akademické studie odhalily stále převládající ruský postoj k tomu, že ,ženy ve válce jsou pouze prostitutkami’. To vykresluje obraz ruských vojákyň méně jako hrdinných válečnic (na rozdíl od ukrajinských bojovnic nebo ruských vojáků) a spíše jako obětí životních okolností, jež byly do řad ozbrojených složek dotlačeny jen proto, aby byly dále vykořisťovány,“ píše Murauskaitėová.

Podle analytika Řepy záleží především na úrovni disciplíny mužské části armády. Pokud je na „přijatelné úrovni“ a ženy jsou kupříkladu v pozicích zdravotnic, tedy někoho, koho ostatní potřebují, je pravděpodobnější, že spolupráci nedoprovází zmíněné problémy.

„Bavíme-li se ale třeba o původně žoldnéřích, tedy útvarech, které nikdy nevykazovaly moc dobrou morálku, mohou tam ženy mít velké problémy a i důstojník, jenž by nad nimi měl držet ochrannou ruku, jim jen těžko pomůže,“ doplňuje.

Jana Stuláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít