Před čtrnácti lety vypukl gruzínsko-abcházský konflikt
Napětí mezi Gruzií a separatistickými regiony Abcházií a Jižní Osetií neustále trvá. Region jižního Kavkazu si navíc v těchto dnech připomíná přesně 14 let od začátku krvavého gruzínsko-abcházského konfliktu, který vlastně není dodnes vyřešený. Abcházie a Jižní Osetie vyhlásily na začátku devadesátých let nezávislost, ale ani jeden stát ji mezinárodně neuznal a obě nepřiznané republiky jsou i nadále součástí Gruzie. Rády by se ale připojily k Ruské federaci.
Na staré křivdy se nezapomíná a na Kavkaze to platí dvojnásobně. Jižní Osetinci nemůžou Gruzii odpustit konflikt ze začátku devadesátých let a společnou řeč kromě politiků nedokážou najít ani prostí občané. Většina Osetinců si proto přeje připojení k Rusku.
"Samozřejmě, a my už skoro jsme součástí Ruska. S ním cítíme svobodu, Gruzie je pro nás tyranem," říká mi emotivně na náměstí v Cchinvali, hlavním městě malinké Jižní Osetie, třiatřicetiletá Aljona. "Jediné, co nám chybí, je pochopitelně klid. Chceme žít normálně, v přátelské atmosféře, ale to jaksi nejde," stěžuje si odevzdaně.
To, že separatistický region je spíše ruským územím, potvrzuje hned několik argumentů. Dodržují se ruské zákony, lidé mají z devadesáti procent ruské občanství a platí se rublem. Ani náznak gruzínské nadvlády.
Skupinka místních mužů mi k tomu říká: "Jak to chceme vyřešit? Jedině vojenskou cestou. Jinak to asi nepůjde, když se nedokážou politici dohodnout. Už nechceme být pod vládou Gruzie, ale Ruska. Samozřejmě, že válka je ale tou poslední možností," dodává padesátiletý, nezaměstnaný, Artjom.
Bez práce je stejně jako většina místních. Skoro žádný z podniků nefunguje, životní úroveň obyvatel je velmi nízká.
"My už jsme si udělali jasno v roce 92, kdy se konalo referendum a devadesát devět procent hlasovalo za připojení k Rusku. Máme s Gruzií hranici, můžeme být dobrými sousedy, ale žít dohromady? Ani náhodou," říká rezolutně další z mužů na náměstí.
Už ale nedodává, že čtrnáct let staré referendum neuznala ani Gruzie ani Rusko. Proto se chystá nové, a to pod vlivem událostí v Černé Hoře, která si díky nedávnému plebiscitu zvolila samostatnost a odtržení od Srbska. Pro Osetince to byla inspirace, jak vyřešit vlastní problém.
Na jednoduchou otázku, proč nemůžou Jižní Osetinci žít společně s Gruzíny, existuje prostá odpověď. "Protože už jsme spolu třikrát válčili a na to se nedá zapomenout," argumentuje vcelku logicky místní trhovec Soso a rozpoutává vášnivou diskusi s ostatními.
Docela chápu, že starší generace má v sobě hodně zloby, a co mladí lidé? Dvacetiletý Zurab tvrdí, že se nikdy například nepojede podívat do gruzínské metropole Tbilisi, přitom to má dvě hodiny jízdy autem. Důvod?
"Protože v Osetii není člověka, kterého by se přímo nebo jeho příbuzných konflikt s Gruzií nedotkl. Já jsem tak přišel hned o dva strýce. A proto Gruzíny nenávidím a ke svému životu je nepotřebuji," přiznává s nefalšovanou upřímností Zurab.
Je vidět, že pro Gruzii bude vyřešení problému s Abcházií a Jižní Osetií hodně citlivou operací.
