Zmrtvýchvstání Olafa Scholze. Jak se stalo, že dříve odepisovaný sociální demokrat sahá v Německu po moci?

Sociální demokracie v Německu zvítězila možná trochu překvapivě, ještě před pár měsíci její úspěch nebyl vůbec tak jistý. Lídr SPD Olaf Scholz je teď na cestě stát se novým kancléřem. Přičemž i na něj ještě před pár měsíci by mnoho lidí asi nesázelo, že by se stal kancléřem. Jak nečekaná situace to z tohoto pohledu je?
Já bych na něj také nesázel. Kdyby mi někdo ještě na jaře řekl, že o příští německé vládě bude vyjednávat jako vítěz voleb právě Olaf Scholz, tak bych se tomu stejně jako další komentátoři v Německu asi ušklíbal. Nevěřil bych tomu, protože SPD – sociální demokracie – měla na přelomu roku 11 procent. Měla podporu, která jí rozhodně neumožňovala myslet na to, že by mohla vyjednávat o budoucí vládě. Nicméně přišlo léto a to rozhodlo. Tam přišla zásadní změna.

K tomu všemu se ještě dostaneme, jak se to stalo. Ale pojďme nejdříve popsat, kdo je Olaf Scholz. Olaf Scholz je stálicí německé politiky, i když na něj málokdo sázel. Připomeňme, odkud do ní přišel, jak se potom dostal do nejvyšších pozic v SPD i v německé vládě?
Je potřeba říct, že Olaf Scholz je kariérní politik, že to skutečně není žádný nováček, který se objevil na politické scéně jako zachránce sociální demokracie. Prošel si všemi mládežnickými organizacemi sociální demokracie, do této strany vstoupil už na gymnáziu. Byl šéfem okresní organizace SPD v Hamburku, později byl i šéfem zemské organizace SPD v Hamburku. Byl poslancem v Bundestagu, v roce 1998 byl zvolen jako poslanec. Byl také generálním tajemníkem SPD v době, kdy byla SPD ve vládě od roku 2002 do roku 2004.

Tam sbíral asi nejzásadnější zkušenosti z vysoké politiky. Byl ministrem práce v prvním kabinetu Angely Merkelové. Od roku 2011 do roku 2018 byl primátorem Hamburku. A Hamburk má status spolkové země, tudíž politických funkcí, které nasbíral do kandidatury na kancléře, je celá řada a rozhodně není možné o něm říct, že by to byl nezkušený politik. Spíš naopak.

Důležité zkušenosti získal Olaf Scholz jako starosta Hamburku. Ty jsi tam v tu dobu ještě jako zpravodaj Českého rozhlasu také natáčel. Dá se říci, jak ho tato zkušenost zformovala a nakolik ho případně mohla připravit na pozici lídra strany, nebo dokonce kancléře?
Jako primátor Hamburku se osvědčil. Byl oblíbeným primátorem, což se ukazuje i na tom, že se mu podařilo dvakrát po sobě volby v Hamburku vyhrát. Poprvé s absolutní většinou, podruhé mu absolutní většina o pár procent unikla. Dá se říct, že za dobu téměř deseti let, co byl primátorem Hamburku, se mu nepodařila zásadním způsobem pouze jedna věc, a to summit G20 z roku 2017, který se rozhodl organizovat v Hamburku, aniž by to konzultoval s radnicí. Angele Merkelové tenkrát řekl ano, ano, G20 v Hamburku uděláme.

G20 dopadla naprosto katastrofálně, protože se jednalo v blízkosti čtvrti, ve které jsou levicoví radikálové. Tradičně je to autonomní čtvrť, a to vzbudilo velmi silnou dynamiku. Skončilo to tak, že během protestů proti G20 se zpustošila část centra Hamburku, hořela tam auta, byly násilné demonstrace. A to, myslím si, bylo jeho špatné manažerské rozhodnutí, že to nekonzultoval. Hamburk mu to vyčítal, ale zdá se, že se na to později zapomnělo. Ale bylo to jedno z jeho faux pas, které se mu v Hamburku podařily.

Tenkrát jsem tam byl, natáčel a opravdu to bylo hotové inferno, jak si na to vzpomínám. Ale osobně si myslím, že zásadnější zkušenosti pro jeho politickou dráhu nebo pro případnou kvalifikaci na kancléře nasbíral jako generální tajemník SPD za vlády Gerharda Schrödera.

Byla to doba, kdy mělo Německo skomírající ekonomiku, kdy byla nutná reforma sociálního systému a pracovního trhu. A Olaf Scholz byl přímo u toho, když se o tom jednalo, kdy vznikala tato agenda, kterou stejně jako Gerhard Schröder podporoval. Tam myslím sbíral zkušenosti, které jsou pro něj jako pro politika zásadní.

Olaf Scholz u těch reforem stál, hájil je. Je to trochu paradox, protože po těchto reformách se sociální demokracie propadla a nastartovala ekonomiku, z čehož potom těžila právě Angela Merkelová. Ve straně patří spíše k pravému křídlu sociální demokracie. Není to přesvědčený levičák, byť samozřejmě sociální demokracie je levicová strana, ale patří ke křídlu progresivistů, kteří chápou, že aby mohl v Německu fungovat sociální systém, tak je potřeba si na to vydělat a tenkrát bylo potřeba sociální systém i pracovní trh reformovat a ekonomiku nakopnout.

Ze všeho, co jsi říkal, vyplývá, že Olaf Scholz má kariéru nabitou vysokými funkcemi. Jaká je v tuto chvíli jeho pozice v rámci SPD?
Samozřejmě je vítězem voleb, v politice se počítá jen úspěch a neúspěch se tvrdě trestá. Jemu se podařilo v SPD takové zmrtvýchvstání, protože on byl šéfem SPD po roce 2018, kdy tehdejší lídr SPD Martin Schulz rezignoval. Nikdo se o ten post nehlásil. Olaf Scholz jako pověřený šéf stranu vedl a v roce 2019 se potom pokusil o regulérní kandidaturu, aby se stal předsedou SPD.

A členská základna si ho nevybrala.

Prostě si vybrala někoho jiného. Byla velká touha stranu změnit, protože sociální demokracie v posledních nejméně deseti letech ztrácela voliče, byla takovým otloukánkem. Byla to vysmívaná strana, která se ze 40procentních výšin propadla až k 11 procentům. Byla velká vůle a touha potom stranu postavit úplně nově, vybrat si nové lídry a odklonit se od kariérních politiků, kteří stranu utvářeli posledních 20 let. Právě z toho důvodu si členská základna SPD Olafa Scholze jako předsedu nevybrala a zvolila neznámé duo Eskenová a Walter-Borjans.

V tu chvíli byl Olaf Scholz, dá se říct, odepsaným. Jenže potom přišlo jeho zmrtvýchvstání, protože si ho noví předsedové vybrali jako volebního lídra, jako tvář, která by měla usilovat o dobrý volební výsledek. A jemu se to podařilo, volby vyhrál a vyhrál je právě díky své tváři. Je to vítězství Olafa Scholze. Není to vítězství SPD, to je potřeba říct. Podařilo se mu strhnout voliče na svou stranu. V tuto chvíli má kolem sebe auru mesiáše a samozřejmě je nyní hrdinou sociální demokracie. Jak jsem říkal, podařilo se mu politické zmrtvýchvstání.

Jak mu toto všechno může pomoct v tom momentálně nejdůležitějším úkolu, a sice ve snaze složit dohromady funkční vládní koalici?
Olaf Scholz je vítězem voleb, byť ne výrazným. Druhá strana CDU – Křesťanskodemokratická unie – na vítěznou SPD ztrácí půldruhého procentního bodu. Nicméně je vítězem a samozřejmě teď má momentum, má možnost prvního vyjednávání a možnost prvního sestavování vlády. Co mu zejména v tuto chvíli pomáhá, je, že třetí nejsilnější stranou těchto voleb jsou Zelení, kteří jsou sociální demokracii ideově nejblíž a jsou tam tradiční vazby. Koneckonců i vláda Gerharda Schrödera na přelomu tisíciletí vládla právě se Zelenými. A to mu, myslím, může pomoci v sestavování budoucí německé vlády.

Co se vlastně stalo, že německá veřejnost nakonec Olafa Scholze začala vnímat jinak? V úvodu jsi zmiňoval, že mu dával šance málokdo. Potom se mu povedlo situaci vlastně úplně zvrátit na svoji stranu. Je to jeho vítězství, byla to jeho tvář, která všude figurovala, SPD byla v pozadí. Čím se to změnilo?
Rozhodlo léto a rozhodly i faktory, na které Olaf Scholz vliv neměl. Tím zásadním, který bych zmínil, byly povodně z konce července na západě země. Je stále spolkovým ministrem financí ve vládě Angely Merkelové a obratem slíbil finanční pomoc všem, kterým velká voda vzala dům, poškodila jejich firmy, živobytí. Ukázal se jako někdo, kdo umí jednat a kdo dokáže lidem dát pocit bezpečí, kdybych to měl takto zjednodušit.

Ve stejnou dobu se jeho konkurentovi Arminu Laschetovi vůbec nedařilo. Je to ta nešťastná fotografie, kdy do postižených oblastí přijel německý prezident Frank-Walter Steinmeier a měl projev. Armin Laschet stál několik metrů za ním spolu s dalšími spolupracovníky a politiky a za jeho zády se čemusi pochechtával. Vznikla z toho fotografie, a to v kontextu povodní lidi strašně štvalo, rozhořčení bylo velké.

Armin Laschet se mohl omlouvat donekonečna a vůbec mu to nepomohlo.

Tam se začaly preferenční křivky CDU a SPD míjet. Sociální demokracie šla nahoru a Křesťanskodemokratická unie CDU začala klesat a trend byl potom setrvalý. To byl asi jeden zásadní moment. Samozřejmě, že Olaf Scholz měl i své aféry, které ale nezpůsobily to, co způsobily u Armina Lascheta. Za Olafem Scholzem coby ministrem financí jde kupříkladu aféra kolem finanční firmy Wirecard, platebního operátora, protože jeho ministerstvo nebylo schopné na tuto firmu dohlížet, na velký podvod, který kolem této firmy je.

Nicméně to je aféra, která je tak složitá a složitě vysvětlitelná, že prostě voliče nebo německou veřejnost vůbec nezasáhla. Druhým faktorem, který zázrak Olafa Scholze způsobil, je zkrátka jeho velmi chytrá volební kampaň. Velmi dobře věděl, že SPD není nic, čím by mohl u voličů bodovat. SPD měla špatnou pověst, jak jsem říkal, byla vysmívaná, byl to otloukánek na politické scéně. On se rozhodl, že celou volební kampaň postaví pouze na sobě, na své vlastní tváři.

A kromě toho také na tom, že se stylizoval do Angely Merkelové, kdy německým voličům říkal, podívejte se, já jsem ten, kdo bude pokračovat v politice Angely Merkelové, já jsem ten, kdo to zaručí. Skutečně tam je celá řada paralel mezi Angelou Merkelovou a Olafem Scholzem. Od toho, že Olaf Scholz je také politik, který je vždy výborně připravený na agendu, které se věnuje. Lidé, kteří s ním jednali, mluví o tom, že byl vždy výborně připravený.

Stejně jako Angela Merkelová, ani on nemá děti, žije v manželství, které je bezdětné, tudíž má pouze politiku, které se věnuje na plný úvazek. Nechal se také vyfotit na billboardy s typickým kosočtvercem Angely Merkelové, s rukama složenýma do kosočtverce. Zkrátka hrál kartu: jsem jako Angela Merkelová.

A ono to zafungovalo. Ukázalo se, že Němci Angelu Merkelovou chtějí, chtějí ji mít dále. Oslovilo je to, že je tu politik, který jim to slibuje a který to slibuje důvěryhodně.

Jak jsi ale zmiňoval, o pozici kancléře se v tuto chvíli uchází nejen Olaf Scholz, ale také právě i zmíněný Armin Laschet, lídr druhé nejsilnější strany CDU, která ale dosáhla nejhoršího volebního výsledku za poslední dekády. S tím vším, co jsi zmiňoval, i s tím faux pas, kterého se Laschet dopustil během povodní v Německu, má Laschet v takové pozici na kancléřský post vůbec šanci?
Podle mého názoru nemá. Myslím si, že v nejbližších dnech budeme svědky politické popravy Armina Lascheta, protože bojuje na několika frontách. Jednak je velký odpor v jeho vlastní straně, potom v partnerské bavorské CSU, která v Bavorsku udělala velmi špatný výsledek a dává to za vinu také Arminu Laschetovi jako slabému volebnímu lídru. Tudíž odpor z vlastních řad je velký.

Na druhou stranu bojuje Armin Laschet ještě navenek, aby získal možnost sestavovat vládu. Tudíž těch bojišť má Armin Laschet celou řadu. Na rozdíl od Olafa Scholze je poraženým, má prostě velmi špatné karty. Během volební noci v neděli prohlašoval, že chce sestavovat vládu, že je to jeho cíl.

Ostatně nic jiného mu ani nezbývá, protože pokud by nesestavoval vládu, tak už je politicky mrtvým člověkem.

O den později, v pondělí, už tento požadavek právě po jednání v předsednictvu CDU korigoval. Už není tak hlasitý, že by se hlásil o to, že vládu bude sestavovat. Myslím si, že se schyluje k tomu, že Armin Laschet zkrátka toto bojiště opustí a CDU už nárok na sestavování vlády nebude tak prosazovat.

Dá se říct, že je to skutečně výhradně Armin Laschet, kdo nese zodpovědnost za volební debakl CDU?
Za volební neúspěch vždy nese odpovědnost volební lídr, ať už je to pravda, nebo ne. Na jeho hlavu se snese všechno. Myslím si, že CDU/CSU si budou interně ještě muset vypovídat celou řadu věcí. Konzervativcům vůbec neprospěl dlouhý souboj mezi Arminem Laschetem a Markusem Söderem – bavorským premiérem a předsedou bavorské CSU – o to, kdo bude volebním lídrem.

Nakonec se strany rozhodly pro Armina Lascheta, ale v Bavorsku to velmi skřípalo a Markus Söder si neodpustil jedinou příležitost, aby okopával Arminu Laschetovi kotníky, což myslím i v CDU teď vzbuzuje hodně zlé krve. Konzervativci jsou aktuálně ve velmi špatné situaci a mají spoustu věcí, co si musí vyříkat. Myslím si, že v této kondici nejsou stranou, která by si mohla dělat vážné aspirace na to, aby sestavila vládu nebo aby měla i v příštích čtyřech letech kancléře, nota bene když volby ani nevyhrála.

Klíčovou roli v debatách o podobě budoucí vlády sehrají dvě strany, Zelení a liberální FDP. Jak jsi zmiňoval, jedna z nich – Zelení – se mohou jevit trochu blíž sociálním demokratům. Na každý pád obě tyto strany budou zásadní pro to, ať už kabinet bude formovat kdokoliv, jak bude vypadat vláda. Jak blízké si tyto strany jsou, jaké problémy případně může jejich spojení přinést?
Blízké si tyto strany vůbec nejsou. Zjednodušeně, FDP hájí zájmy podnikatelů a byznysové sféry, Zelení mají větší sociální citlivost. FDP by ráda snižovala daně, Zelení v žádném případě. Naopak Zelení jsou připravení zadlužovat Německo, aby mohlo investovat peníze do technologií budoucnosti, do infrastruktury. Zadlužování FDP kategoricky odmítá. Tudíž ideologických rozdílů je celá řada. Z povolební matematiky vyplývá, že tyto strany by měly být ve vládě, aby vznikla většinová vláda, tudíž jednání skutečně nebudou jednoduchá.

Na druhou stranu, a to je potřeba také zmínit, jak Zelení, tak FDP chtějí vládnout a chtějí do vlády. Myslím si, že je na místě předpokládat, že ochota ke kompromisům bude u obou stran velká. I s ohledem na to, že se do vlády chtěli dostat už po volbách v roce 2017 a tenkrát koaliční jednání zkrachovala. Vznikla potom nepopulární velká koalice a jak liberální FDP, tak Zelení to považují za chybu, že tenkrát koaliční jednání zkrachovala. Myslím si, že letos se budou snažit o to, aby se do vlády dostali a že budou nakloněni k tomu dělat větší kompromisy, i ideologické.

Vím, že je v tuto chvíli přece jen ještě brzy, jsme na samém počátku celého procesu sestavování vlády, ale jeví se už teď nějaká varianta jako nejpravděpodobnější?
V tuto chvíli se jeví jako nejpravděpodobnější tzv. „semafor“, což je německý název podle barev politických stran. Červená SPD, žlutá FDP a potom Zelení. Je to také koalice, o kterou se bude Olaf Scholz snažit jako o tu první, která v tuto chvíli asi nemá žádnou konkurenci.

Pakliže by CDU dostala možnost sestavovat vládu, tak by tu byla koalice Jamajka – černá CDU/CSU, žlutí FDP a potom Zelení. Ale to jen pouze za předpokladu, že by konzervativci měli možnost sestavovat vládu a že by sociální demokracie ve svých koaličních jednáních zkrachovala. Tato možnost z mého pohledu není tak pravděpodobná. Pokud by zkrachovala jednání o „semaforu“ i o Jamajce, tak je tu záložní varianta velké koalice, tedy SPD a CDU, která je ale skutečně velmi nepopulární. Nechce se do ní ani konzervativcům, ani sociální demokracii. Na základě toho si troufám říct, že Německu vyjde „semafor“.

Máme představu o tom, jakým směrem nový lídr – pakliže to bude Olaf Scholz, ale možná ještě s nějakou pravděpodobností případně i Armin Laschet – Německo povede po 16 letech, skrze něž kormidlovala Německo Angela Merkelová? Jak shodnou trajektorii, co se týče stylu vedení a vůbec politiky mohou tito lídři razit?
První rozdíl je v tom, že Angela Merkelová měla silnou pozici i v zahraničí. Vybudovala si velký respekt. Ten nový kancléř mít nebude, bude se muset osvědčit. V zahraniční agendě se toho moc měnit nebude. Evropa jako zásadní německý projekt zůstává, evropská integrace jakbysmet. Dobré vztahy ke Spojeným státům budou prioritou příštího kancléře, ať už jím bude kdokoliv. To je také zřejmá věc.

Pokud se kancléřem stane Olaf Scholz, sociální demokrat, tak bych očekával, že bude větší ochota narovnat vztahy s Moskvou, se kterou mají sociální demokraté tradičně lepší vztahy než konzervativní CDU. Angela Merkelová byla od roku 2014 tvrdou zastánkyní sankcí vůči Rusku. Myslím si, že v tomto ohledu by mohl být posun. Co se v příštích čtyřech letech v Německu změní, bude přístup ke klimatu a ke klimatické neutralitě. Myslím, že Německo šlápne ještě více na plyn a bude to jednou z priorit příští německé vlády – i právě proto, že očekávám, že v příští spolkové vládě budou sedět Zelení, pro které je to prioritou číslo jedna.

A z pohledu Česka – bude se měnit něco dramatického, co se týče vztahů s Německem, vůbec vztahů s německými partnery?
Vztahy Česka a Německa jsou dlouhodobě dobré. A tento zlepšující se trend je něco, co se nezvrátí s novým kancléřem. Spíš bych očekával nějaké rozpaky nebo různice právě s klimatickou agendou, že Německo do toho zkrátka více šlápne. Česko je skeptičtější, co se obnovitelných zdrojů energie týče. Česko je jaderné, Německo jaderné už nebude.

Myslím, že tam by mohly být různice, protože když se tak velká země jako Německo rozhodne pro reformu i třeba energetiky, tak to samozřejmě má dopad i na sousední země a vidíme to i nyní právě s tím německým rozhodnutím vystoupit z jaderné energie. Tudíž tam by mohly být drobné různice nebo nejasnosti. Ale z globálního pohledu jsou vztahy Česka a Německa robustní, ekonomiky jsou provázané do té míry, že Německo ani Česko nemohou mít zájem na tom, aby vztahy byly horší nebo aby se zhoršovaly. Myslím, že to není v zájmu ani jedné země.