Podle Economistu půjdou Italové k urnám ve volbách, které jsou obecně přijímané jako letošní nejdůležitější hlasování v Evropě. A zároveň se prý jedná o volby, které mají největší potenciál zatáhnout eurozónu zpět do krize. 

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Dvě z politických stran s velkou šancí na výrazný volební úspěch se totiž o jednotné evropské měně vyjadřují velmi skepticky. První představuje protisystémové Hnutí pěti hvězd (M5S), druhou pak pravicově populistická Liga Severu (LN). Její lídr Matteo Salvini kandiduje v rámci širší volební koalice, zformované bývalým italským ministerským předsedou Silviem Berlusconim. 

Podle týdeníku je potřeba si rovněž uvědomit, že všechna politická uskupení s šancí volebního úspěchu spoléhají na řadu nákladných slibů voličům. Jejich společným jmenovatelem je proto hrozba zvýšení italského veřejného dluhu, který už v roce 2016 činil 132 procent hrubého domácího produktu. 

Jakékoliv další výdaje a ohrožení či oslabení italských veřejných financí se může negativně projevit v podobě zvýšení úroků, které Itálie platí na obsluhu svého veřejného dluhu. A je proto i v tomto ohledu důležité, která strana v italských volbách uspěje a jak se případná příští vláda postaví k veřejným výdajům, soudí Economist. 

Vítěz vládu (asi) nesestaví 

Nabízí se tedy logická otázka – kdo vyhraje? Britský titul odpovídá s tím, že byť se taková otázka může zdát jako chyták a výzva k věštění, není to tak. Prý totiž existuje lapidární odpověď. „Kdo italské volby vyhraje, může být z jistého pohledu jedno,“ dočteme se na stránkách týdeníku. 

Hnutí pěti hvězd pravděpodobně získá nejvíce hlasů. Průzkumy veřejného mínění je v Itálii možné uveřejňovat do doby dvou týdnů před volbami. Letos tedy zákaz dalšího publikování nálad voličů vešel v platnost 17. února. Ovšem do té doby sociologové zjistili, že se Hnutí pěti hvězd těší průměrné podpoře 28 procent italských voličů. 

Takový volební zisk by ale nestačil na sestavení funkční vládní většiny, kalkuluje autor článku. A připomíná, že formace, jejímž zakladatelem a jednou z hlavních tváří je komik Beppe Grillo, se doposud nevyjadřovala ve prospěch spolupráce s politickými uskupeními hlavního politického proudu. To se ale teď na druhou stranu snaží pozměnit deklarovaný kandidát Hnutí pěti hvězd na premiéra Luigi di Maio, upozorňuje Economist ve snaze rozklíčovat předvolební politickou situaci v Itálii. 

V zemi není zvykem, aby se tamní politické strany a hnutí cítily něčím zavázané k jiným subjektům, s nimiž před volbami vytvořili koaliční spojenectví. A proto prý není v povolební budoucnosti vyloučená populistická koalice mezi Hnutím pěti hvězd a Ligou Severu, jakkoliv se tato spolupráce nyní zdá nepravděpodobná. 

Oslabená levice 

Liga Severu je přitom momentálně ukotvená ve středopravé alianci stran pod vedením expremiéra Berlusconiho. A právě tento projekt má podle Economistu jako jediný šanci ve volbách získat takový zisk, který přinese parlamentní většinu. V předvolebních průzkumech Berlusconiho uskupení zaznamenalo asi 37procentní podporu. Oproti tomu středolevá aliance, ve které hraje prim Demokratická strana (PD), získala o devět procentních bodů méně. 

Demokratická strana jde do voleb pod vedením dalšího z bývalých italských premiérů. V tomto případě je jím Matteo Renzi, který italskou vládu vedl až do druhé poloviny roku 2016. Demokratická strana má také vedoucí úlohu v současné koaliční vládě, které v Římě předsedá Paolo Gentiloni. 

Pozici sociálních demokratů, sdružených v Demokratické straně, ale v nedávné době oslabila nejen řada jejich kolegů, kteří se s partají rozloučili, ale i soupeření s politickou formací s názvem Svobodní a rovní (LeU). Jedná se o nové – ve srovnání s Demokratickou stranou radikálnější – levicové uskupení, popisuje Economist. 

Vlivný Berlusconi 

Pokud si tedy u volebních uren vydobyde většinu pravice, rozhodující bude, jestli získá více hlasů Liga Severu, nebo Berlusconiho strana Vzhůru, Itálie (FI). Vůdci obou partají se totiž před volbami dohodli, že příští premiér bude právě z té strany, která získá důvěru více Italů. 

Všechny dosavadní předvolební průzkumy ale signalizovaly, že výsledkem italských voleb bude spíše fragmentovaný parlament. To by mohlo způsobit patovou situaci, dočteme se v britském týdeníku s tím, že i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker dal najevo obavu z takového scénáře. 

Economist dovozuje, že volební rezultát – byť vedoucí k rozdrobené politické scéně – by ale také mohl přinést půdorys, který by ocenily trhy. Tím by prý byla vládní koalice mezi formací Vzhůru, Itálie a Demokratickou stranou, přičemž by kabinet mohl vést třeba umírněný dosavadní premiér Gentiloni. Je nicméně otázkou, jestli se jedná o reálné očekávání, nebo spíše o uvažování, kdy je přání otcem myšlenky, podotýká autor článku.

 Jak Berlusconiho partaj, tak Demokratická strana mají totiž značně odlišné představy o chodu ekonomiky. Pro obě uskupení by tedy mohlo být krajně obtížné dohodnout se na strukturálních reformách, které Itálie podle Economistu nutně potřebuje. 

Text rovněž připomíná, že samotný Silvio Berlusconi se premiérem stát nemůže. V roce 2013 byl totiž odsouzený kvůli daňovým podvodům a součástí trestu je i zákaz působení ve veřejných funkcích. I tak by ale zřejmě Berlusconi mohl mít rozhodující vliv na jakoukoli středopravou či středolevou vládu. „A zdá se, že investoři zapomněli, že to byla právě jeho nevhodná reakce na krizi eura v roce 2011, která přivedla jednotnou měnu na pokraj katastrofy,“ uzavírá britský týdeník Economist svou úvahu nad nedělními parlamentními volbami v Itálii. 

Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít