Nejstarší torpédoborec na světě kotví v Gdyni. Pod polskou vlajkou plul už za druhé světové války
V předvečer začátku druhé světové války vypluly z Gdaňské zátoky na severu Polska tři torpédoborce. Jeden z nich – Błyskawica – se pod velením Velké Británie v následujících letech zúčastnil bitvy o norský přístav Narvik nebo evakuace vojáků z Dunkerku. Dnes nejstarší torpédoborec na světě kotví v přístavu v polské Gdyni a je považovaný za perlu polského námořnictva.
„Polsko se obávalo útoku Sovětského svazu. V Leningradu měli Rusové to, co zůstalo z velké carské flotily. Neměli tam mnoho moderních válečných lodí, zato měli obrněné, těžce vyzbrojené lodě,“ vypráví ředitel Muzea vojenského námořnictva Tomasz Miegoń.
„My jsme nemohli mít tak drahé válečné lodě. Tak jsme se museli připravit na obranu jinak – s pomocí rychlých lodí vyzbrojených torpédy a kanóny.“ Jedině tak bylo možné nepřátelské lodě zastavit.
Není třeba trefit cíl
Torpédoborce Grom a Błyskawica postavili v britských loděnicích na zakázku.
„Byly to opravdu rychlé válečné lodě – dosahovaly rychlosti přes 40 uzlů, to je okolo 70 kilometrů za hodinu. Měly sedm kanónů ráže 120 milimetrů a dva trojité torpédomety, protiletadlové kanóny, hlubinné pumy proti ponorkám a čtyřicet čtyři min, které bylo možné použít k zaminování vodní plochy,“ vypočítává Tomasz Miegoń.
Svého času patřily ORP Grom a ORP Błyskawica, které se staly součástí polského námořnictva v roce 1937, ke špičce vojenského loďstva ve světě – ať už svou rychlostí, nebo výzbrojí. Jisté nedokonalosti ale měly – konstrukce „dvojčat“ byly totiž nýtované, ne svářené.
Z okna polského majáku vypálili Němci první střelu druhé světové války. Poláci se bránili sedm dní
Číst článek
„Tady můžeme vidět odpalovač hlubinných pum. Ty sloužily k boji proti ponorkám,“ ukazuje mi na palubě velitel ORP Błyskawica nadporučík Paweł Ogórek jedno z bojových zařízení. Běžná hlubinná puma prý vypadala jako soudek nebo válec.
„Uvnitř bylo 145 kilo výbušné směsi. Pumy vystřelovali z odpalovačů směrem k pravděpodobné pozici nepřátelské ponorky. Nešlo o to, aby plavidlo nutně zasáhli přímo, protože sama tlaková vlna mohla poškodit jeho kormidlo, periskop, vrtule nebo jiná zařízení. Cílem zkrátka bylo, aby taková ponorka už nemohla vykonávat své úkoly,“ vysvětluje.
Vzpomínky na otce
Zatímco mi velitel torpédoborce ukazuje různé odpalovače a kanóny a popisuje, jak fungovaly, přitočí se k nám starší dáma. Ptá se, kolik lidí obsluhovalo právě kanóny. Nadporučík Ogórek začíná tím, že to nebylo tak jednoduché.
Jak se záhy dozvídáme, jedním z obsluhujících byl i otec paní Marie Rylské. Jmenoval se Wacław Niwiński: „Otec byl na palubě Błyskawice v roce 1939 a odplul na ní do Británie. Více než tři roky byl střelmistrem.“
Za pár minut ho paní Marie nachází na velké společné fotografii posádky, kterou v době bojové služby tvořilo 220 lidí. „Táta na lodi sloužil do roku 1946. Nechtěl zůstat v zahraničí, chtěl za námi do Polska, a tak se k nám vrátil – ke mně a k mámě. Ale nemohl zůstat u námořnictva, takže pak neměl práci,“ vypráví pamětnice.
Na život na válečné lodi za války její otec prý moc nevzpomínal. Mohla za to i politická situace v zemi, kdy lidé sloužící v řadách cizích armád čelili za časů vlády komunistů represím. „To, že byl v době okupace na Západě, se s ním táhlo. Ale nakonec se na moře vrátil a v posledních letech života plul na obchodních lodích,“ doplňuje Marie Rylska.
Loďstvo v exilu
Polské námořnictvo očekávalo ve 30. letech útok z východu – ze Sovětského svazu. Stále blíže k září 1939 ale představovalo rostoucí hrozbu také Německo, a tak 30. srpna vypluly ORP Grom, ORP Błyskawica i ORP Burza směrem k Velké Británii, aby se nestaly německou válečnou kořistí.
„1. září okolo 9:20, tedy když už všechny tři lodě byly u břehů Velké Británie, se jejich posádky dozvěděly o začátku druhé světové války,“ vypráví ředitel gdyňského muzea Tomasz Miegoń. Jakmile Francie a Velká Británie vstoupily do konfliktu vyhlášením války Německu, ORP Błyskawica začala sloužit pod britským velením. Plula ale pod polskou vlajkou a měla polskou posádku.
Hel bránili Poláci před nacisty měsíc jen čtyřmi děly. Obranný výbuch udělal z poloostrova ostrov
Číst článek
Po počáteční nedůvěře ze strany Britů se zapojila do mnoha historických událostí. Sestřelila několik nepřátelských letadel, přispěla k potopení dvou válečných lodí a dvou člunů, účastnila se evakuace vojáků z Dunkerku.
„Máme tady například fotku HMS Greyhound, kterou při operaci na záchranu vojáku z Dunkerku poškodily německé bombardéry. ORP Błyskawica ji odtáhla zpět do Velké Británie, a tím zachránila více než tisícovku evakuovaných na palubě. Na fotce vidíte černošedou masu, to jsou ti evakuovaní vojáci,“ ukazuje velitel plavidla v expozici v trupu lodi.
Ztráta bratra
Błyskawica se účastnila i bojových operací ve Středozemním moři nebo bitvy o norský Narvik. „To byl velmi důležitý přístav za druhé světové války. Hlavně pro Němce, protože nezamrzal a Němci ho potřebovali pro přepravu švédské železné rudy pro svůj zbrojní průmysl,“ vykládá Tomasz Miegoń.
„Němci v roce 1940 přístav obsadili a Britové na místo vyslali své síly. Nastala bitva, které se účastnily i tři polské torpédoborce. Ale 4. května poznamenala velká tragédie,“ dostává se ředitel muzea k momentu, kdy ORP Grom trefily dvě německé bomby svržené z letadla. Loď se potopila a v jejích útrobách zemřelo 59 námořníků.
Také ORP Błyskawica utrpěla za druhé světové války několik vážných poškození, ale dočkala se vyhlášení míru. Po válce, během které překonala přes 150 tisíc námořních mil, se vrátila do Polska. Stala se součástí námořnictva lidové republiky a dočkala se přezbrojení.
Tragédie v kotelně
K bojovým účelům přestala sloužit až v 60. letech po tragédii, o které už velitel plavidla Paweł Ogórek vypráví přímo na místě neštěstí – v kotelně: „Za celou druhou světovou válku zemřelo sedm členů posádky Błyskawice. A stejný počet obětí měla jediná nehoda v roce 1967, kdy tady v kotelně číslo dva došlo k havárii parního systému.“
„Muži, kteří zrovna uvnitř pracovali, se de facto uvařili zaživa. Vzpomínky těch, kteří se je snažili zachránit, jsou příšerné. Mezi oběťmi byl i jeden z mechaniků, podporučík Jerzy Malinowski. Měl tehdy dva týdny po svatbě,“ dodává kapitán lodi.
S vdovou po Jerzym Malinowskim, paní Danusi, je muzeum i posádka lodě dodnes v kontaktu. Žije v Sopotu a účastní se vzpomínkových událostí týkajících se vojenské lodi, ale i polského námořnictva. Také tragické události totiž spojují bývalé členy posádky a jejich příbuzné s ORP Błyskawica.
Stále ve službě
Za skoro 100 let existence se kolem lodi vytvořila opravdu veliká skupina – skoro až rodina – pamětníků, a podporovatelů. Válečná loď dodnes slouží, i když po havárii už nemůže bezpečně vyplout. Navíc sehnat munici do jejích kanónů by bylo obtížné.
Stala se centrem různých ceremoniálů, ale taky muzeem, které ve svých útrobách skoro denně vítá stovky návštěvníků. Navíc je jako jediná loď v Polsku nositelkou nejvyššího polského vyznamenání pro válečné hrdiny – Virtuti Military.
