Stoltenberg: Síla NATO je v tom, že stojíme při sobě. A dokážeme se přizpůsobit, když se svět mění
Severoatlantická aliance slaví 70 let. Původně dvanáctičlenná vojenská organizace měla především chránit západ Evropy před Sovětským svazem. Dnes je v NATO většina evropských zemí a alianční mise působí v Iráku nebo Afghánistánu. Čeho za 70 let své existence NATO dosáhlo? Na jaké hrozby se musí připravit? A čím je pro ně důležité Česko? Odpovídá v exkluzivním rozhovoru ve Dvaceti minutách Radiožurnálu generální tajemník NATO Jens Stoltenberg.
Nedávno oslavila Česká republika, Polsko a Maďarsko 20 let v NATO. Co znamenalo přijetí těchto tří středoevropských států, bývalých členů Varšavské smlouvy, pro alianci?
Znamenalo to hodně. Fakt, že před 20 lety přistoupily Česká republika, Polsko a Maďarsko a později do aliance vstoupili další spojenci, NATO výrazně posílil. Posílil naši kolektivní obranu, naši společnou bezpečnost, pomohl šířit demokracii a prosperitu napříč Evropou. V neposlední řadě proměnil celou Evropu, která byla rozdělená na komunistický blok a západní Evropu. Spojili jsme se a teď jsme svědky rostoucí prosperity a posilování demokracie. A to je pro Evropu hrozně moc důležité.
Všechny tři země tvrdí, že členství je pro ně klíčové a že bez NATO by nezajistily svou obranu. Ale mohlo by NATO dnes fungovat bez České republiky a dalších zemí našeho regionu?
Česká republika, stejně jako ostatní země, které se připojily v posledních dvou dekádách, jsou pro NATO nesmírně důležité. NATO bylo samozřejmě schopné fungovat i předtím, než do něj vstoupily, ale Severoatlantickou alianci jejich příchod posílil a stabilizoval. A posílil také demokracii a svobodu v Evropě. Domnívám se, že to bylo důležité i pro rozšíření Evropské unie. Většina těchto zemí nejprve vstoupila do NATO a až později na základě toho vstoupila do Evropské unie.
Česká republika přispívá NATO mnoha různými způsoby.
Jak?
Účastní se například alianční mise v Pobaltí, ostrahy vzdušného prostoru nad územím členských států, které nemají vlastní letectvo, a samozřejmě našich misí v Afghánistánu a v Iráku. V Afghánistánu jste mnoho let, utrpěli jste tam také ztráty a jsme velmi vděční, že tam tak dlouho pomáháte.
Rozhovor s generálním tajemníkem Severoatlantické aliance Jensem Stoltenbergem o úloze Česka v NATO, terorismu a ruských raketách
Odvádíte rovněž skvělou práci v Iráku, kde nám pomáháte cvičit irácké jednotky, zejména v oblasti rozvoje letecké obrany. To umožňuje Iráku a jeho armádě bojovat vlastními silami proti Islámskému státu. A to je jedna z nejlepších zbraní proti mezinárodnímu terorismu, mít místní jednotky schopné bojovat s teroristy.
Když mluvíme o České republice, do loňského roku jste velmi úzce spolupracoval s českým generálem Petrem Pavlem jako předsedou Vojenského výboru NATO. Jakou práci podle vás odvedl generál Pavel pro alianci?
Generál Petr Pavel byl vysoce ceněným předsedou Vojenského výboru a já si velmi vážím toho, že jsem s ním mohl spolupracovat. Cestovali jsme spolu, pracovali jsme spolu, on předsedal Vojenskému výboru. A to je jen další příklad toho, jak Česká republika přispívá mnoha různými způsoby naší alianci.
I když vaše osobní vztahy prý nebyly ideální? Oba jste údajně na trochu jiné vlně. Je to pravda?
Ne, měli jsme velmi dobré pracovní vztahy. Cestovali jsme společně. Vzpomínám zejména na naši návštěvu Afghánistánu, která podtrhla význam Severoatlantické aliance v boji proti terorismu a příspěvek České republiky k naší misi v Afghánistánu.
Odradit od konfliktu
NATO teď slaví 70. výročí svého vzniku. Co bylo tím nejdůležitějším, co za tuto dobu aliance dosáhla?
Tím nejdůležitějším bylo, že jsme byli schopni udržet mír. Důvodem, proč NATO vzniklo, bylo zachování míru a hájení svobody. A to se nám podařilo zajistit jak pro 12 zakládajících států, tak i pro všechny další země, které přistoupily v dalších dekádách. Na konci studené války mělo NATO 16 členů, teď je nás 29 a zakrátko nás bude 30, až přistoupí Severní Makedonie. A největším úspěchem aliance bylo, že byla schopná udržet mír. Podařilo se jí to prováděním věrohodného odstrašení a účinné obrany. Důvodem toho, proč chceme být silní, proč investujeme do našich ozbrojených sil, není snaha vyprovokovat konflikt, ale odradit od něj.
Stoltenberg bude šéfem NATO až do září 2022. ‚Čelíme největším bezpečnostním výzvám,‘ řekl
Číst článek
Musíme mít na paměti, že politici a lidé, kteří v roce 1949 vytvořili NATO, prožili dvě světové války. Pro ně to byl zásadní úkol zajistit, aby se nic podobného už nikdy neopakovalo. Zároveň viděli, jak Sovětský svaz, komunismus, diktátorský režim přebírá nadvládu nad Evropou. A to včetně tehdejšího Československa, které následně tolik trpělo pod sovětskou nadvládou.
Jak snaha zachovat mír, aby se už nikdy neopakovalo nic podobného jako druhá světová válka, tak snaha čelit komunismu a diktátorskému režimu vedly ke vzniku Severoatlantické aliance. A těchto cílů se jí podařilo dosáhnout.
A co chyby? Dodnes je zpochybňováno například bombardování Srbska nebo rychlost reakce na nástup takzvaného Islámského státu. Jakých chyb se aliance dopustila v této době?
Já chyby nepočítám. Samozřejmě že jsme se vždycky snažili poučit z minulosti, z našich misí a operací. Z našich zkušeností z Iráku a z boje proti Islámskému státu jsme si odnesli poznatek, že musíme být neustále připraveni zapojit se do vojenských operací proti extremistům, jako byl právě Islámský stát.
V Iráku i Afghánistánu jsme se také naučili, jak důležitý je výcvik místních jednotek. V dlouhodobé perspektivě je to lepší a jediný udržitelný způsob boje s terorismem, pokud to budou dělat samy irácké a afghánské bezpečnostní síly. My budeme vždycky cizinci. Chceme se proto víc soustředit na výcvik místních jednotek, chceme jim radit, protože jsou to tyto jednotky, které mají stabilizovat své země. Tohle je tedy jedno z ponaučení, které jsme si odnesli z Afghánistánu.
25:04
Jiří Šedivý o Česku v NATO: Nejsme zelenáči, v Afghánistánu jsme byli vždy viditelní a kvalitní
Číst článek
Co se týče Balkánu, nesmíme zapomínat, že NATO pomohlo ukončit dvě války na Balkáně. Nejprve válku v Bosně a Hercegovině, kde jsme byli svědky zvěrstev a masakrů ve Srebrenici. A potom jsme viděli násilí proti civilistům v Kosovu. Ani více než rok diplomatického úsilí nevedl k jeho zastavení. A proto jsme tam šli, abychom pomohli ukončit toto násilí a zabíjení civilistů. Od té doby je NATO v Kosovu a pomáhá tam zajistit bezpečnost a chránit všechny obyvatele, včetně Srbů.
Když mluvíme o Srbsku, jak jste vy osobně vnímal jeho bombardování? Strávil jste část dětství v Bělehradě, protože váš otec byl norským velvyslancem v Jugoslávii v 60. letech.
K Srbsku a k celé bývalé Jugoslávii mám velmi blízký vztah. Rád vzpomínám na roky, které jsem tam strávil během dětství. Když jsme se pak vrátili do Norska, měli jsme chůvu, která byla ze Srbska a žila s námi mnoho let. Mám tam přátele a mnohokrát jsem se tam vrátil. Na Srbsko a bývalou Jugoslávii mám tedy samé hezké vzpomínky.
Během bombardování si vybavuji, že jsem mluvil se svými přáteli, kteří žili v Bělehradě a v Srbsku. Považuji totiž za důležité dozvědět se přímo od dotčených lidí, co si oni myslí. Nebylo to jednoduché. Chápu, že vzpomínky na operaci NATO z roku 1999 jsou v Srbsku stále bolestivé. Musíme mít ale na paměti, že cílem přítomnosti NATO byla ochrana životů a zabránění násilí proti civilním obyvatelům. Každá ztráta nevinných životů civilistů je tragédií a já jsem vyjádřil své soustrasti všem, kteří přišli o své nejbližší na obou stranách tohoto konfliktu.
Rostoucí nejistota
Jaké jsou současné a budoucí největší výzvy pro alianci z vašeho pohledu?
Hlavní výzvou je nepředvídatelnost a nejistota. Pád Berlínské zdi, ruská anexe Krymu, vzestup Islámského státu nebo teroristické útoky proti Spojeným státům 11. září 2001 nám podle mě ukázaly, jak těžké je předvídat budoucnost. Prakticky nikdo nebyl schopný předpovědět tyto velmi důležité události pro alianci. Musíme proto být schopní reagovat na překvapení, protože další překvapení určitě přijdou.
A je na to aliance připravená?
Ano. Pozorujeme teď stále nejistější a nepředvídatelnější bezpečnostní situaci, a proto jsme posílili připravenost našich sil. Zvýšili jsme počet jednotek NATO ve východních částech aliance a uvedli jsme do praxe nejrobustnější posílení naší kolektivní obrany od skončení studené války. To se týká zejména zvýšení připravenosti, zlepšení zpravodajské činnosti a také reformy velitelské struktury.
Jsme tak teď například schopni přesouvat mnohem rychleji jednotky přes Atlantik. Máme nová velitelství pro Atlantik a pro Evropu, která se speciálně zaměřují na plánování, na přesuny sil a na jejich cvičení. NATO je tedy aktivní, je schopné reagovat, a to mnohem rychleji než ještě před pár lety. Jednoduše proto, že se pohybuje v mnohem nepředvídatelnějším bezpečnostním prostředí.
Zmínil jste Afghánistán. Americký prezident Donald Trump oznámil, že Spojené státy stáhnou z Afghánistánu 7000 vojáků. Pokud to bude americká část výcvikové mise NATO, odejde aliance z Afghánistánu také?
Zatím žádné rozhodnutí týkající se těchto prohlášení o působení Spojených států v Afghánistánu nepadlo. Co se naopak děje, je dialog, mírový proces mezi Spojenými státy a Tálibánem. Spojené státy tyto rozhovory velmi intenzivně konzultují s partnery v NATO. Hlavní vyjednavač, americký velvyslanec Zalmay Khalilzad navštívil NATO už třikrát a probíral svůj postup se spojenci. NATO je tak zapojeno do tohoto procesu a my tento proces podporujeme.
Jsme v Afghánistánu proto, abychom vytvořili podmínky pro mírové řešení. A jsem si naprosto jistý, že důvod, proč teď vidíme alespoň nějaký posun v tomto mírovém procesu, je ten, že NATO vyslalo Tálibánu jasným vzkaz, že nezvítězí na bojišti. Že si musí sednout za jeden stůl a nalézt politickou dohodu s NATO, se Spojenými státy a s afghánskou vládou.
Doufám, že tento proces povede k dohodě, k příměří a k politickému řešení. A pak se uvidí. Už dříve jsme jasně řekli, že do Afghánistánu jsme jako aliance přišli společně a o našem dalším působení rozhodneme také společně, protože jsme tam kvůli boji s mezinárodním terorismem.
Ale například český prezident Miloš Zeman opakovaně zdůrazňuje, že s teroristy se nevyjednává. Nemá to platit také o Tálibánu?
Současně ale platí, že potřebujeme politické řešení. Jsme v Afghánistánu už 17 let a platíme za to vysokou cenu. Ať už se to týče lidských životů nebo nákladů na misi. V určité fázi je proto potřeba najít politické řešení. Existuje velmi úzké propojení mezi působením aliančních jednotek, poradců a instruktorů v Afghánistánu, naší ekonomickou podporou afghánské armádě a bezpečnostním silám a pokrokem u vyjednávacího stolu. Tálibán musí pochopit, že my budeme dál podporovat Afghánce, dokud neuvidíme mírovou dohodu. Proto tam dál zůstáváme, abychom vytvořili podmínky pro dojednání takového řešení.
‚Rusko porušuje smlouvu‘
Současným nejžhavějším tématem v NATO je další osud smlouvy o likvidaci raket krátkého a středního doletu. Snažil jste se přemluvit prezidenta Trumpa nebo americkou administrativu, aby si vypovězení této smlouvy rozmysleli? Vypadalo to, že jste rozhodnutí Spojených států vzal pouze na vědomí a nijak se ho nesnažil změnit navzdory důležitosti smlouvy o likvidace těchto střel…
Ano, je ale nutné pochopit, v čem je problém. Problémem nejsou Spojené státy. Problémem je, že máme smlouvu z roku 1987, která zakazuje všechny rakety středního doletu. V posledních letech Rusko tuto smlouvu porušovalo. Poprvé na to upozornila Obamova administrativa před zhruba šesti lety a potom i Trumpova administrativa. A všichni spojenci v NATO souhlasí s americkým názorem, že Rusko tuto smlouvu nedodržuje.
Konec likvidace raket středního a krátkého doletu? Putin pozastavil smlouvu INF s Washingtonem
Číst článek
Hned několik spojenců došlo nezávisle na sobě k závěru, že je to Rusko, kdo smlouvu porušuje tím, že v posledních letech rozmístilo své nové rakety SSC-8. Ty jsou schopné nést jaderné hlavice, je těžké je odhalit, jsou mobilní a dávají jen krátký čas na varování. Zvýšily zároveň hrozbu použití jaderných zbraní v jakémkoli konfliktu a dokážou zasáhnout evropská města. Žádná smlouva o kontrole zbraní nefunguje, když není dodržována, nebo když ji dodržuje jen jedna strana.
V Evropě nejsou žádné nové americké rakety, zatímco je tu stále více nových ruských střel schopných nést jaderné hlavice. A to je ten problém. Odpovědnost za zachování dohody leží na straně Ruska. Musí se vrátit k jejímu dodržování. Spojené státy, spojenci v alianci i NATO samotné vyzvaly Rusko opakovaně, aby smlouvu dodržovalo, a udrželo ji tak při životě.
Řekl jste už dříve, že pokud to Rusku neudělá a nezačne tuto smlouvu dodržovat, NATO přiměřeně zareaguje. Jak?
To je velmi vážná věc. Rozhodli jsme se, že si na to dáme čas, že budeme konzultovat a analyzovat různé možnosti, než to rozhodnutí uděláme. Nesmíme také zapomínat, že proces odstoupení od smlouvy trvá šest měsíců a začal na počátku února. Do srpna je tak ještě možnost smlouvu zachránit.
A vy tomu věříte?
Musíme se o to minimálně stále snažit. Tato smlouva je nesmírně důležitá pro naši bezpečnost a pro kontrolu zbraní. Je to základní kámen dohod o kontrole zbraní, které jsou pro nás všechny extrémně důležité. Musíme proto využít každou příležitost a pokračovat v apelování na Rusko, aby se vrátilo k dodržování této smlouvy, a to až do srpna, kdy odstoupení od dohody nabyde platnosti.
NATO: Ruské rakety porušující smlouvu jsou rizikem pro členy aliance. Snažíme se ji zachránit
Číst článek
Zároveň ale nesmíme být naivní. Rusko tuto smlouvu porušuje už šest let, spojenci s tímto hodnocením souhlasí a shodly se na tom dvě americké administrativy. Musíme se proto připravit na svět bez této smlouvy a s více ruskými raketami v Evropě. My toto nebezpečí teď vyhodnocujeme a naše vojenská velitelství zkoumají různé možnosti. Je ještě příliš brzy na to říct, jaká bude odpověď.
Mohu ale říct, že bude přiměřená, koordinovaná v rámci celé aliance, defenzivní a neplánujeme v Evropě rozmístit žádné nové jaderné rakety odpalované ze země.
Nemusíme dělat to samé, co dělá Rusko, ale musíme v Evropě zajistit účinné odstrašení a obranu proti novým ruským jaderným střelám.
Když zůstaneme u Ruska, co je ruským cílem směrem k NATO?
Rusko mnohokrát veřejně prohlásilo, že by rádo vidělo svět, ve kterém by NATO už neexistovalo, kdyby se aliance rozpadla. Současně ale vidíme, že NATO je teď silnější, než bylo v posledních letech. A děje se to i navzdory některým rozporům mezi Severním Amerikou a Evropou v otázkách, jako jsou obchod a klimatické změny.
NATO toho teď dělá společně mnohem víc, než kdy dělalo. Naše jednotky jsou připravenější, rozmístili jsme síly NATO na východě aliance, máme bojové skupiny a modernizujeme velitelskou strukturu.
Spojené státy zároveň posilují svou přítomnost v Evropě v podobě většího počtu jednotek, cvičení a větších investic do infrastruktury. Ve skutečnosti tak v tomto stále více nepředvídatelném světě stojíme pevně při sobě, a v tom je síla NATO. Že dokážeme být jednotní a přizpůsobit se změnám, když se svět kolem nás proměňuje.
