Správce této farmy je pan Kamo. Popisuje, co se tady stalo. Rakety, letecké bomby zasáhly sklady s krmivy, se zrním pro krávy a také nedaleké kravíny. Všude kolem se ještě v době války válely mrtvé krávy – desítky kusů. Teď už tady nejsou. Zbyly jen trosky kravínů.

Musel to být pořádný útok, protože to opravdu vypadá děsivě. Přede mnou je kráter o hloubce tak metr, metr a půl, a díra ve zdi kravína.

Jak slyším, už je tady technika – buldozer -, který prohrnuje cestu a přístup k budovám. Buldozer zahrnuje kráter po dopadu rakety. Tady byli také vojáci obrany Arcachu, Náhorního Karabachu, takže to pro ázerbájdžánské letectvo byl cíl.

Při podrobnějším průzkumu zjišťuji, že některé díry nejsou krátery po bombách, ale zákopy. Tady opravdu měla své pozice obrana Náhorního Karabachu. Takže toto byl legitimní vojenský cíl na rozdíl od města Martuni, kde žádné vojenské pozice nebyly, neviděli jsme je ani za války, kdy jsme tady s kolegy novináři několikrát pobývali. Jak je vidět podle kráterů, ázerbájdžánská strana mířila poměrně velmi přesně.

Správce farmy upřesňuje, že to byl největší kolchoz v Zakavkazsku. Bylo tady několik tisíc krav. Můj průvodce, městský architekt pan Sejran, mi popisuje situaci, která tady vznikla. První budovy zprava jsou sklady obilí, krmiva pro krávy.

Centrální část skladů a bývalých kravínů je totálně zničená, ale jak vysvětluje pan Sejran, snad se to podaří zrekonstruovat, části budov stojí, části bude potřeba opravit, což bude asi opravdu velká investice.

Pana Sejrana se ptám, jestli už má vláda připravený nějaký plán rekonstrukce a nějaký finanční odhad. Odpovídá, že zatím na to není čas. Přípravné práce už běží, ale teď je nejdůležitější zrekonstruovat, opravit domy běženců, těch, kteří se začínají do města Martuni pomalu vracet.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít