Na některých základních školách v Číně je nově povinná sexuální výuka
Na návrat do školních lavic se po prázdninách těší málokterý školák nebo student. Letos tomu bylo ale v Číně trochu jinak. Vliv na to mělo zavedení nového předmětu – sexuální výchovy. Od září se totiž začala povinně vyučovat na některých základních školách. Povinné kurzy ze stejnou tématikou pak od října zavedla dokonce i řada čínských univerzit. V tradiční čínské společnosti, kde se o sexu většinou nehovoří tento nový předmět vyvolal vášnivou debatu.
Sexuální výuka se zatím cvičně vyučuje v některých základních školách v Pekingu a Šanghaji. Množství reakcí vyvoala na internetových diskusních fórech i v tisku. Většina lidí tvrdí, že je zbytečné učit děti o sexu už v 6 letech, tedy v první třídě na základní škole. Nové učebnice sexuální výchovy jsou navíc prý velmi explicitní.
Noviny Beijing Times dokonce napsaly, že učebnice sexuální výchovy vysvětlují pohlavního styk příliš podrobně, a doplňující obrázky a ilustrace jsou prý až pobuřující. Kriticky se o studijních materiálech vyjadřuje nejen čínský bulvár, ale i někteří odborníci.
O zavedení sexuální výchovy do osnov čínských základních škol mluvila v Ranním Radiožurnálu asijská zpravodajka Kateřina Procházková
Tvrdí, že látku takto podanou v učebnicích nemohou děti v tomto věku pochopit. Je pro ně totiž údajně nesrozumitelná. Čínské ministerstvo školství se ale brání a tvrdí, že sexuální výchova je nejlepším způsobem, jak děti chránit.
Podle údajů čínského ministerstva zdravotnictví a školství totiž stále roste počet mladých praktikujících předmanželský sex. Čínské nemocnice podle výzkumů provedou ročně až 13 milionů interupcí. Do tohoto čísla se navíc nepočítají zákroky provedené na soukromých klinikách. Údajně dvě třetiny čínských žen a dívek, které potrat podstoupí, jsou pak svobodné.
Problémem je také stále se zvyšující počet lidí nakažených sexuálně přenosnými chorobami včetně HIV, o kterém ví mladí velmi málo.
Vedle kritiky ze strany rodičů a především prarodičů, kteří mají stále na výchovu vnuků velký vliv, bojují školy také s nedostatkem erudovaných kantorů a odborníků na výuku sexuální výchovy. V Číně chybí sexuologové, psychologové a psychiatři, kteří by se věnovali mládeži. V tradiční čínské společnosti je totiž ještě stále návštěva takto specializovaných lékařů něčím nezvyklým.
